Rock

Joy Division

13. září 2014 v 9:47 | Miriam
Opravdu zvlášní, experimentální a prý post punková hudba ze sedmndesátý let. Stojí za to si to poslechnout, protože se díky mě teď můžete stát buď naprosto nadšeným fanouškem legendy nebo naopak - člověkem, který nevydrží tohle doposlouchat do konce.



Poslední dobou mě oslovují starší kapely a zpěváci. Hádejte, čím to bude. Možná tím, že nenacházím v moderní tvorbě nic, co by mě bavilo a co by uspokojilo mé uši, které chtějí poslouchat stále nové melodie. I když je to starší tvorba, pro mě je nová. A víte, na co jsem přišla? Hudba od šedesátých let až po milenium je perfektní, zvláště co se týče začínajícího rocku, metalu a stylů jím podobným či odvozených a experimentálních věcí.

Joy Division je sice označována jako post punková hudební skupina, ale co to vůbec ten post punk je?
Pro mě je jejich hudba metaforou pro to, jak žili. Tehdy v jakémsi anglickém městě vyrůstali, když se začala ve velkém rozjíždět průmyslová éra. Někteří ze členů prý viděli třeba opravdový strom až v deseti letech. Byli obklopeni betonovými a panelovými řadovými domy, všude spousta lidí, dělníků, nových věcí a rozšiřujících se průmyslových měst. Cítím ten plechový zvuk v jejich hudbě. Ty bicí mají samy o sobě osobitý zvuk. K tomu vždy hlasitá a často sólová basa, kytara a pak zpěvákův poněkud zoufalý epileptický a nečistý hlas. Všechno mi to nějak vlezlo pod kůži. Nejen, že v tom cítím jejich metaforu, ale když to člověk poslouchá, najde si v tom i tu svou. Tak to bývá ostatně u většiny skladeb.
Pokud vás zajímá více o životě a skupině Joy Division, existuje film kde je vše popsáno, vysvětleno a proloženo jejich hudbou. Mě se film moc líbil, takže opět (a že to dělám často) DOPORUČUJI. :)

John Butler džínius

1. června 2014 v 13:40 | Miriam
Proč jsou metalisté sumarizováni? Dokonce i přímo ve skupině metalistů jsou tábory lidí, co poslouchají oldschool, trash a jiní zase jen symphonic a folk metal. Jsem asi hodně univerzální metalistka nebo bych si metalistkou měla přestat říkat. Když jsem v hospodě prohlásila, že jdu na kocert klasické hudby, všichni zmlkli a koukali na mě jako sovy uprostřed noci. Bylo to vtipné panorama plné očí kolem mé maličkosti. Jen jsem se zasmála a zapálila cigáro.

Určitě existují lidé, kteří milují metal, rock i klasiku stejně jako já. Věřím v to. Doufám.
Totiž spousta lidí si neuvědomuje, že klasika tohle všechno začala. I ten nejobyčejnější nudný hip hop vznikl díky klasice (heh, taky se mi tomu nechce věřit, ale bohužel, je to tak).

A tak si takhle poslouchám, hledám, nechávám se ovlivnit a doporučit si lidma... a najednou slyším tohle.



JOHN BUTTLER TRIO - naprosto úžasné seskupení. Jejich vedoucím je geniální kyrarista, který má oblibu hlavně ve hraní prstama na dvanáctistrunnou kyratu. Neskutečně obdivuju jeho nápady, které jsou tak dokonale propracované, ale zároveň zní jednoduše, vesele a pohodově.
Pusťte si jejich songy při pěkném slunečném dni do sluchátek a projděte se kdekoli. I odporně zaprášené město vám začne připadat veselé. :)
A proč zrona tato hudba?
Už půl roku se učím hrát na akustickou kytaru - přítel mi koupil černou westernovku. Ráda si jen tak sednu ven do trávy a hraju si pro radost. Jsem samouk, který netouží po umění extrémních sólíček, hraju to, co mě baví a co se mi líbí. Ráda jen tak akordově improvizuju, hraju české hitovky, Nirvanu, učím "Redhoty" a podobné starší věci.
No a díky tomu mě John Butler oslovil. Neplánuju se učit jeho věci, na to nemám. Ale možná...aspoň jeden song...mno uvidíme. Z videa výše už umím základní riff. :)

Ovšem tohle mě dostalo a nikdy mě to neomrzí. Pět minut, které strávíte u videa s názvem Ocean vás obohatí natolik, že si jeho tvorbu prostě nedokážete nestáhnout!

Problems with heart? Not at all

15. dubna 2013 v 14:27 | Miriam
Can't say anything more.
I did to myself. Now I must try to repair it.


Stále bez internetu, zlomená, naštvaná na sebe, zmatená.

Glen mě uklidňuje

17. ledna 2013 v 15:42 | Miriam
Dnešní počasí mi připomíná hory. Mám sice hory ráda, ale rozhodně se taková chumelenice a ostrý mrazivý vítr nehodí do každodenního života studenta gymnázia. Když jsem ráno zapálila cigáro, málem mi upadla ruka, jak byla zmrzlá.
Nesnáším zimu!
Je paradoxní, že metalistka si v náplavě vzteku z počasí a celkového sletu situací pustí radši Glena Hansarda než rock či metal. Mám na takové nostalgické věci v zimě chuť. Uklidňuje mě to, ale jiným způsobem než tvrdší hudba. Neumím to popsat.



Instrukce k videu - kliknout na HD kvalitu, spustit, poslouchat, vychutnávat, nechat volný průbeh emocím tak, jak to dělá při zpěvu sám Glen. :)



Pro milovníky Glena doporučuju jeden z jeho koncertů. Narazila jsem na něj, pustila jsem jej a musela jsem koukat a poslouchat až do konce.

Erase

5. prosince 2012 v 16:45 | Miriam
Is it so hard for you?
Cause it's so hard for me
To believe that what we dream
Could ever come to life again
Cause I cannot erase this...


Dokonale přesné, výstižné.
Jako by Evanescence hráli přímo z mého srdce a z mé hlavy.

Mátě rádi Coldplay?

30. listopadu 2012 v 13:12 | Miriam
Už mám té školy a učení plné zuby. Každý den písemky a doma pořád nějaké problémy. Uhrála jsem nesnesitelnou bolest krku a byla jsem tím odproštěna od pátečního dne stráveného ve škole. Místo toho jsem žehlila prádlo a koukala na koncert Coldplay.
Coldplay vydali DVD - Coldplay live 2012. Jakmile jsem o tom slyšela, hned jsem si jej musela stáhnout. Není to celý záznam jednoho koncertu - většina DVD se odehrává na koncertě ve Francii, který je prokládán skladbami s jiných koncertů a komentáři členů skupiny. Koncerty jsou skvěle natočeny, moc pěkné záběry, které jsou maličko graficky upraveny, aby navodily tu pravou "barevnou" atmosféru. Vsuvky jsou velmi zajímavé, dostanete se díky nim tzv. "do zákulisí".
Je to opravdu pěkné, milé a úžasné. Takové, jací Coldplay jsou - vždy originální, úžasní, optimisticky vypadající. Nenajdete zde nic kýčovitého, vše je jedno velké překvapení.
Víte, miluji rock a metal. Dodává mi sílu. Ale Coldplay je vyjímka. Je to hudba, která přímo neladí s mým oblíbeným žánrem hudby, ale nepluňuje, ačkoli né tak, jako ta tvrdší. Je to prostě něco jiného, něco úžasného, neumím popsat proč. A víte co? Ten koncert mě opravdu dojal. Co bych dala za to, abych se na jejich koncert někdy v životě dostala...





Kdo chce zažít koncertový zážitel z židle u počítače, může kliknout a stáhnout. Tohle propagování by nemělo být ilegální. Pouze jsem uvedla adresu, kde se to dá stáhnout.
Přeji příjemný zážitek.

Flyleaf

7. listopadu 2012 v 7:52 | Miriam
Tahle slečna mě prostě dostala, zvláště tato skladba. Klip je sice bez příběhu, ale strašně se mi líbí. Má prostě styl a jde vidět, jak to to prožívá. Nemůžu si pomoct, strašně mě tento song nadchnul. Dokonce jsem zjistila, že jsou to křesťané, což je super, ačkoli já mám poslední dobou do křesťana daleko :D.
Také mě dost zaskočila jejich věc - I'm so sick, kde si tato malá roztomilá slečna zagrowluje. Doporučuju všem,kteří mají rádi rockmetal.

Umělci

25. října 2012 v 18:38 | Miriam
Páni umělci. Nostalgická rocková balada, připomíná mi pana eL, který... mě chce, ale já už jsem zadaná za někoho, koho doopravdy miluju. Pana eL mám moc ráda. Je mi ho líto, je na tom špatně. Ale já s tím už asi nic nezmůžu. Můžu jen doufat, že po dnešku zůstaneme přáteli a bude to zase ok.
Je to zvláštní pocit, když vám záleží na kamarádovi, který se trápí nešťastnou láskou kvůli vás. Konečný stav mého přemýšlení neví, jestli se s ním mám ještě někdy setkat, abych mu svou přítomností neubližovala ještě více.

Nejlepší song 20. století

13. září 2012 v 16:17 | Miriam
BONUSOVÝ den mého rádoby projektu Den za dnem s hudbou.
Více zde...



Nejlepší song 20. století

Poslední bonusový den s hudbou. Svůj výběr jsem chtěla zakončit starší muzikou, protože jsem na ní celé prázdniny celkem ujížděla. Něco už jsem poslouchala dřív, něco jsem si stáhla teprve nedávno. Jsou to skupiny jako třeba Guns'n'Roses, Acdc, Black Sabbath, Iggy Pop, Ozzy...
Nejvíc mě zaujala skupina The Runaways. Psala už jsem o ní, začala jsem jejich hudbu poslouchat díky stejnojemnného filmu, který se mi moc líbil. Je zařazen na vysokých příčkách mého filmového nebe. Chtěla bych podotknout, že The Runaways, byla taková začínající dívčí rockenrollová skupina, na některých nahrávkách jdou slyšet i nějaké ty nedostatky. Když se skupina rozpadla, kytaristka a zpěvačka Joan Jett započala svou sólovou dráhu. A to už je parádní hudba.

I love rock'n'roll

The Kill

28. srpna 2012 v 8:47 | Miriam
Bury me, bury me... But I'm NOT finished with you. I can't do it.
I wanna be someone else. I don't wanna be at home. I wanna be dead, I wanna see blood. Yes, my thoughts is a few abnormal. Fuck it.
 
 

Reklama