Povídání

She's lost control again

25. srpna 2015 v 10:55 | Miriam
Když zjistíte že máte vážný problém v hlavně a v srdci a nechcete si to to připustit, aby z toho nebyl ještě větší problém. Osobní problém. Ale pokusím se to brát tak, jak mi poradili - je to jen pocit, proč se tím zabývat více. Za pár týdnů budu zpět v bezpečí, v čechách, v rukou svého muže. A pak prý rázem zapomenu na chvíle strávené na Moravě se svými přáteli. Kéž by se tak stalo.
Ovšam stále jsem zde, na Moravě. A nejsem si jistá, v jakém stavu. Zda šťastná nebo zničená. Už pouhý nápad přijet zde na měsíc, pracovat, blbnout, poznat pár nových lidí a zavzpomínat... Nevím, zda to byl nejlepší nápad. Ne lituji toho. Ne vím co chci. Ne jsem zlo-žena, drsná Miriam, sfině, blázen, pěkná a pěkně drzá.

Bez problémů by se člověk nudil. To je heslo, jež s panem Š zastáváme. Mnohkrát jsme se shodli, že by byl mnohěm větší důvod trápit se nudou než se trápit problémy v životě.





Confusion in her eyes that says it all
She's lost control
And she's clinging to the nearest passer by
She's lost control
And she gave away the secrets of her past
And said I've lost control again
And of a voice that told her when and were to act
She said I've control again
And she turned around and took by the hand and said
I've lost control again
And how I'll never know just why or understand
She said I've lost control again
And she screamed out kicking on her side and said
I've control again
And seized up on the floor, I thought she'd died
She said I've lost control again, she's lost control (2)
Well I had to 'phone her friend to state my case
And say she's lost control again
And she showed up all the errors and mistakes
And said I've lost control again
But she expressed herself in many different ways
Until she lost control again
And walked upon the edge of no escape
And laughed I've lost control again
She's lost control again, she's lost control

Hudební orgasmus

13. srpna 2015 v 12:16 | Miriam
Je dobře, když člověk ze dne na den přehodnotí své upřednostněné hodnoty a hodnotí je jako důležité, ač v tento moment není třeba se jimi zabývat?
Je normální, že člověk ze dne na den začne žít jiný život, o němž ví, že jej může žít pouze na dobu přechodnou, a o to víc si jej chce užívat?
Cítím se zmateně, ale skvěle. Volně a zdravě. Ale i svázaně a s chorými myšlenkami v hlavě.
Mám, co jsem chtěla, co mi chybělo. Jsem tam, kde mi je fajn. Jen mi tady chybí ta důležitá součást mého života, bez které by to nešlo.

A nyní se rozplývám v hudebním a estetickém orgasmu při poslechu a sledování klipu od Sólstafir na obrovské televizi přítele mojí mámy. Sama doma na několik dní, volná a free, oblažená uměním, které tak miluji a hledám v něm pocity uspokojení.
Když mě opustí rodina, když mě přátelé nechají ve štychu, i kdyby milované osoby přestaly mít zájem, tak umění - a zvláště hudba - zde pro mě bude pořád. Pokud bych však přišla o sluch, zabila bych se.


Přes půl republiky za (přítelem) kozlem 11°

24. června 2015 v 14:20 | Miriam
24 dní v novém světe, 300 km západně, přes hory a kopce jsem se dostala tam, kam jsem chtěla. Proč mi pořád něco chybí? Něco, někdo? Chybí mi ten pocit, kdy z nenadání vymetám hospodu nedaleko přechodného bydliště u prarodičů s někým úplně cizím, babička mi volá, má o mě strach, s rozmazanou myslí jí utěšuji "babiii, hned! jsem doma, žiju, žiju, neboooj". A pak nasednu někomu na motorku a jedu domů, jenže po cestě potkám kamaráda, který mě zve na zeleného špeka, tak bežím, blbnu, blábolím, zpívám si, jsem free, ale zmatená, cítím že žiju, ale to jen díky nebezpečí, které číhá za každým rohem. Pak se najednou ocitám u svého milého, na druhé strany republiky, cítím se v bezpečí, klidná. Ale víte, co tím ztrácím?



Odmaturovala jsem. Slíbila jsem si jako odměnu svůj první velký festival - vybrala jsem Metalfest. Ačkoli jsem tam byla s úplně cizíma lidma, už to nebyl takový pocit, jako "tam u nás na vesnici poblíž Beskyd". Každopádně, viděla a slyšela jsem Moonspell i Eluveitie. Nyní můžu poklidně umřít. K radostné smrti už mi zbývají jen Nightwish v původní sestavě, Sólstafir a Stromboli. Berte to však s nadsázkou, nechci jen tak po nějakém zhléhnutí koncertu skapat, předtím bych si totiž chtěla zahrát na stage i já. :D

Nebyla bych schopná žít bez poznávání nových lidí a bez přátel - proto jsem se do toho vrhla po hlavě a už jich tady v čechách pár mám. Jsou to všechno čecháčci (ostatně, stejně jako přítel), ale na to už si zvykám. Je to ale velmi těžké. Jejich výrazy a slušnost mě někdy dovádějí k šílenství. Naštěstí jsem bývalý Moravák a Slezan, tudíž alkohol vždy všechny spory nedorozumění vyřeší. Chvalme čepovaného Kozla 11°! Toho totiž na Moravě a ve Slezku do hospod moc nepouštějí. Alespoň to pivo mi zde zpříjemňuje pobyt.

Pokud jsi, čtenáři, z Čech jižních,
piješ pivo a máš málo svých bližních
nemáš probléms tím,
že z jiného kraje pocházím,
dej vědět kdy a kde se sejdeme.
Pěkný den přeji.

První noc v pokoji s plnými krabicemi

2. června 2015 v 11:17 | Miriam
První noc v pokoji s plnými krabicemi mých věcí. U něj doma - u nás doma. Po čtyřech letech se sen stal realitou. Ze vztahu na dálku se ze dne na den stalo to, že spolu konečně doopravdy žijeme.
Cítím se...
jako ve snu - nemůžu tomu uvěřit;
šťastně - tolik jsem si přála být s ním, když jsme se poznli;
zmateně - bojím se toho, co bude dál, jak se přizpůsobím, ale doufám jen v to nejlepší;
nostalgicky - vybaluji z krabic své věci, které mi připomínají různé zážitky a místa, kde tyto věci mívaly své místo - a že těch míst nebylo málo, některé vystřídaly tolik míst, jako já;
teskně - myslím na lidi, které tady už nebudu potkávat, budou mi chybět, třistapadesát kilometrů je přecijen docela dálka, je docela nepravděpodobné, že bych tady někoho známého jen tak náhodou potkala... a kromě přátel ta slezská a beskydská příroda, moje oblíbená místa a výhledy - snad najdu i svá místa v jižních čechách.
Jedno místo už jsem našla. Sedím zde. U nás doma.


...
And promise me this:
You'll wait for me only,
Scared of the lonely arms
That surface, far below these birds

And maybe, just maybe I'll come home
...
Who am I, darling for you?
Who am I
To be your burden?
...

Doufám, že ne. Že všechno bude ok, tak jak jsme si vždycky přáli a snili o tom v dlouhých telefonátech.

Leaving

23. května 2015 v 11:58 | Miriam
Leave and please yourself...

Čekala jsem dlouhé čtyři roky. Nyní na mě kalendář kouká z rohu pracovního stolu, ukazuje, že zbývá jen týden a já vyděšeně a zmateně běhám dokola. Sen se čím dál víc stává reálnějším a já se musím čím dál víc propleskávat po tváři, když mi přicházejí pochyby na mysl.
Konečně se můžu přestěhovat na druhý konec republiky za svým přítelem, utéct od mé nezdravě problémové rodiny za člověkem, kterého miluji. Proč zrovna teď, když jsem našla tolik nových dobrých přátel? Tolik mě tíží pocit, že to vše musím opustit a začít znovu na jiném místě, v jiném prostředí, mezi jinými lidmi. Opustit kupu prátel pro jednu milovanou osobu. Nevím, jestli se mám cítit hanebně nebo statečně. Momentální stav je však zmatený a východisko je jen jedno.
Život klade překážky vždy, kdy když to člověk nejméně potřebuje.
Nechci odsud odejít. Ale chci být s ním.


Kiss nebo Doors?

7. května 2015 v 20:28 | Miriam
Svatý týden buď posvětsen.
Bohové smilujte se
a dejte, ať mi mozek funguje...

"a pamatuješ se
jaks mi sežrala meloun?"

"Kiss nebo Doors?"



Přežraná toastů se snažím soustředit na otázku číslo ČTYŘI - obchodní právo.
Všichni podnikatelé, společníci a komanditisté, vyližte si prdel!
Opravdu mě to nebaví. Pořád si místo learningu pouštím svoje jarní srdcovky (Fixúúú), nesoustředím se, skypuju, beru do ruky kytaru, zpívám si a balím jointa. Ach jo. Zbývá málo dní a moc otázek. Už aby to bylo pryč, kdo někdy maturoval, nebo je maturantem sám, tak asi tuší, o čem mluvím. Nechci se stresovat a proto na to ještě víc kašlu.A hulím.
Logické.
A velmi zodpovědné.

Tak co si pustím teď? "Kiss nebo Doors?"

Jak se stávám alkoholikem

22. března 2015 v 17:19 | Miriam
Takhle si jedu nad ránem lesem. V autě přeplněno - stejně jako v mé hlavě. A přitom se cítím tak prázdná (ano, ta metafora má více významů). Člověk si uvědomí, kolik toho může v momentě ztratit, až když je pozdě. Pak si uvědomí, že pořád něco ztrácí.

V jednom kuse ztrácíš čas,
je jen na tobě, jak jej využiješ.
Vidíš jen to, co máš.
Ale změně se nevyhneš.

TOHLE vystihuje mou melancholickou náladu.

Moje nerozhodná duše je zmatená a opojená alkoholem a trávou bez přestávky po necelé dva týdny. Měla bych se sebou něco dělat. Všechny ty změny v mém životě a omamné látky mění mou osobnost. Jen se neumím rozhodnout, zda je to tak dobře.
Mám tolik otázek, ale bojím se zeptat nahlas. Odpovědi bych měla znát sama. V tom mi nikdo nepomůže. Jen tento podivný svět je mým pokušitelem, kterému neumím odolávat.
A tak se utápím v časové tísni. A ve volném čase? V alkoholu.

Ach. Miluji ty chvíle, kdy se cítím tak svobodně jako slečna v tomto videoklipu. Při včerejší jízdě u zapadajícího slunce. Do hospody za lidma, kteří tě vidí takovou, jaká jsi. A ty víš, že můžeš být svá. Jak provinile se pak za to cítíš.
A není to špatně? Je za co se stydět? Je čas jít dál, do jiného světa?

the point of having a life

14. března 2015 v 21:11 | Miriam
Přestěhovala jsem se z místa bez internetového připojení, klidu a soukromí jinam. Na místo, kde mám více možností, včetně netu. Zapnula jsem natěšeně počítač. Kouknula jsem na facebook a projížděla jsem jej jak závislák. Naštěstí mě to po pár minutách přestalo bavit. Asi ze mě aktivní fejbíčkář nebude.
Ale díky jsem našla moc pěknou fotku a motto, které mi naprosto parádně zpříjemnilo dněšní chmurný den.



Freedom!

What's the point of having a life, if you can't do with it what YOU want?
YOU only have ONE LIFE...
LIVE IT!


Motivační, že ano?

Poslouchám šamanskou indiánskou hudbu, nechci myslet na povinnosti, problémy a hovadiny. Usmívám se se zeleným mozkem v hlavě, který byl celý týden vymýván alkoholem a dnes i popohnán THC.
Cpu se buchtou a vídím, že se musím vrátit k blogování. Musím se vypovídat tady, ať to necpu lidem v reálném životě. Beztak je tím otravuju.

Tohle vám změní pohled na rozměry hudby.


Mým plánem je obohatit internet o více hudby. Vyzdvihnout méně známé kvalitní věci. Musím pomoct dostat jiné žánry na vědomí lidem, kteří se zasekli u rádiové muziky.
Tečka.

Více hudby

29. ledna 2015 v 22:37 | Miriam
Můj zanedbaný blog se potřebuje znovu nadechnout. To, že doma nemám internet tomu nádechu dost zabraňuje. Ale já se s tím nějak vyrovnám. Vždy když bude nápad, nenechám ho jen tak rozplynout jako to dělám s cigaretovým kouřem. Pěkně si ty nápady uchovám a pak zveřejním. Snad.

Více hudby na tomto blogu by mělo býti.
A není jí zde až moc?
Hudby není nikdy dost.
Konečně jsem si pořídila (aneb dostala jsem) k narozeninám nové stage piano. Po dlouhých šesti měsících jsem začala cvičit. Už bylo na čase. To víte, když se člověk chce dostat na vysokou pedagogickou, aby pak mohl učit děti a mládež správné spisovné češtině, literatuře a hlavně hudbě, tak musí něco umět. I když se říká to blbé rádoby přísloví "Kdo umí, umí. Kdo neumí, učí." Já jen tiše doufám, že to není pravda. Snad.

Díky novému piánu budu snad konečně nahrávat kvalitnější videa se svou tvorbou, covery apod.
Momentálně mě ale napadla perfektní věc. Kromě piána a kytaru hraju ještě na whistle - irskou flétnu (viz. předešlý článek). Když se občas koukám na youtube videa s keltskou hudbou, folkmetalem a podobnými styly, spousta komentářů se ptá na noty. Já jaksi nepotřebuji noty k flétničce, na kterou se dá hrát pouze v jedné tónině. Ovšem ráda bych je někdy někde sepsala.... Ale to je moc práce. Jenže moje piáno umí takovou věc. Nejen, že se dokážu nahrát přes USB do počítače, ale dokážu z té nahrávky díky jednoduchému programu jménem MidiSheetMusic vytvořit noty. Vytvoří se úplně samy, bez jakéhokoli mého zásahu. A to v celkem kvalitním provedení.

Eluveitie ♥

Chci tedy, aby se můj blog stal nejen zase přiblblým deníkem, ale hlavně stránkou plnou zajímavé hudby, mojí hudby a taky dokonce not ke stažení.
Doufám, že se mi to (jednou) podaří.
Snad.

SNAD je divné slovo co? Znamená to být NAD písmenem S? Snad.

Ne

5. dubna 2014 v 23:48 | Miriam
Ne, nebudu dělat, co se po mě chce
Ne, na to nemám
Ne se neříká alkoholu
Ne-berte mě vážně

Ne, nic ti nedám
Ne, ty kreténe
Ne, nic si neplánuj
Ne, nevim, co bude ve středu
A v co v pátek
Alko-pátek
Tralalátek
Alko-sobota
Alko-neděle
Alko-holy
Padají do mé náruče
Jako morfin
Plné doly
Ethanolu hory
A já mezi poli
Stojím a čekám
Topím se
Nostalgické myšlenky
Kupí se
V hlavě
A já hravě
Zvládám
Se opít
 
 

Reklama