Ostatní

Whistle

9. ledna 2015 v 22:23 | Miriam
Tak jsem si jednoho dne koupila tohle...


Tohleto je prosím flétna. Ale ne tak obyčejná flétna, tahle je irská. Nazývá se whistle nebo také penny whistle.
Je to jeden z tradičních irských nástrojů. Je typická pro svůj vysoký tón plný přízvuků. Hrají se na ni převážně rychlé irské tance, ale i spousta keltské a folkové hudby. Nejúžasnější na ní je, že má pouze šest dírek, tudíž je na ni velmi snadné hrát. Já se to naučila hned. Koho baví objevovat nové nástroje, tomu rozhodně doporučuji. Je to paráda.
Prodávají se pouze v jednom ladění, nejpoužívanější jsou lazení D a C.
Jen tak pro zajímavost, tato whistle je značka Clarke original D. Ale momentálně očkávám pošťačku, která mi donese balíček s whistle Dixon tradicional C. Více o typech a cenách těchto fléten naleznete v obchodě http://www.whistleshop.cz/.

Co se dá na takovou flétnu hrát?
Jako nejznámější irská jig (tanec) bych označila Morrisons jig.















Každopádně já si tuto flétnu oblíbila díky celt-folkové skupině Omnia a hlavně kvůli folk-metalovým Eluvitie. Tam je whistle slyšet skoro pořád. Už umím tolik jejich songů. Nemůžu se dočkat, až začnu nahrátvat a zveřejňovat videa. :)

Zde je moje nejoblíbenější od OMNIE - Fee Ra Huri
Absolutně perfektní.

Love is like a sin

13. ledna 2013 v 22:01 | Miriam
Láska je snad jediné, co může člověka shodit na úplné dno, anebo jej může dostat tak vysoko, jak se mu ještě nikdy nesnilo.
Láska nemá přesnou definici, a přeci existuje v srdci každého znás. Pro každého to znamená něco jiného.
Někdo o ní ještě neví, někdo si to neuvědomuje, někde si to nechce připustit. Jiní kvůli ní trpí, trápí se, a ti šťastliví radostně poskakují.
Připadá mi, že nejsem ani jeden z těchto případů. Láska hory přenáší je jen jedno z optimistických přísloví, které časem člověk zavrhne. Jsem šťastná, miluji. Ale není to to, po čem toužím. A pořád si to vyčítám. Okolí mi to vyčítá. Po výčitkách přichází sebenenávist a smutek. Po smutku může člověk upadnou ještě níž. Anebo jej může někdo vytáhnout ven. Ovšem nevím, jestli je správně, když vás z té propasti vytáhne někdo jiný, než ten, kdo by měl. Nevím, jestli je to smutné, jestli je to správné, jestli to tak má být. Proč? Protože teď se opět propadám. Ale ne tam, kam předtím. Teď se propadám do sfér nevědomosti. Nevím, co chci. Nevím, co dělat. A nevím, jak žít dál.
Láska lidem dokáže ukázat jiné lepší dimenze života, ale zároveň jim všechno umí dokonale zkomplikovat.










Ano, vím. Je to ošemetné kýčovité téma. Ale člověk jako já, pohlcen v zajetí všech okolností a problémů občas musí dostat napovrch i to, co se hromadí uvnitř. Heh, a připadá mi, že začínám být králem jinotajů. Čtenář může být po přečtení mých článků podivně confused, anebo v polovině přestane číst, protože nerozumí...

Metalistka poslouchá rap?

5. ledna 2013 v 12:09 | Miriam
Nedá se říct, že jsem přímo metalistka. Někdo si pod tím pojmem představí holku s dlouhými vlasy, suprovými černými i otrhanými hadry, obrovské glady na nohách a v uších Iron maiden. Jsem poměrně chudá, takže na nějaké super metalové hadry nemám peníze (občas si něco vyrobím sama). Z metalu poslouchám nejradši symfonický metal a mám radši ten "jemnější". Rock mám taky moc ráda, na něm jsem vyrůstala. Ale v mých složkách hudby se najde i pár "rapáckých songů". Někteří lidé neumí pochopit, kde se to tam vzalo, když jsem taková, jaká jsem.

Řekla bych, že rap není přímo hudba. Je to útržek melodie, pár tónin, které se pořád dokola opakují a nějaký týpek do nich rytmicky vypovídá výplody svých myšlenek. Každý se k tomuto "žánru" už někdy dostal. Zezačátku mě to moc nebralo. Společnost a kamarádi mě k tomu trochu dostali. Pár kamarádů mi pouštělo z velkým nadšením songy tohoto typu.
Chtěla bych zde uvést těch pár věcí, které mě zaujaly hlavně svou chytlavou melodií a taky trochu textem.

Každý určitě zná Where'd you go od jakéhosi Fort Minora. Tohle znám už od mala, pořád to mám v mp3 přehrávači a stále to pro mě něco znamená.




Indy a Wich se už na mém blogu asi někdy objevili. Tohle mě prostě dostalo. A to piáno v tom má opravdu chytlavou vyhrávku.

Smoke

18. září 2012 v 21:18 | Miriam
Neskutečně se těším na zítřejší ráno. Sedím už čtyři dny doma nemocná, osamocená, bez cigaret, bez odvahy. Jediné, co mě obklopuje jsou černé myšlenky.
Je to podivné. Sedím u pc a nevím co. Četla jsem knihy. Projíždím jen tak facebook nahoru a dolů, nikde se nezastavuju, nečtu, jen koukám na to, kdo je online. Koukala jsem na blogy. Přepisovala jsem si zameškané učivo. Bloudila jsem na youtube, našla jsem si nějakou hudbu. Myla jsem nádobí. Stála jsem u okna. Koukala jsem ven. Nudné činnosti vykonávané bez přemýšlení.
Existuje jen jedna věc, na kterou musím stále myslet. Nemůžu ji pustit z hlavy. Už se zase cítím jako tělo bez duše. Čekám sama na sebe...


Chlápek, který si říká Moddi. Kytarová a smyčcová hudba ve zvláštním pojetí. Uklidňující a zároveň zamyšleníhodná. Oslovilo mě to, už je i staženo.

Birds

16. září 2012 v 9:39 | Miriam
Často chodívám ven, do přírody a na různá zajímavá místa, abych našla pěkné objekty k focení. Ale i z okna mého pokoje se dá skvěle fotit. Nafotila jsem z okna už desítky fotek. To je jedna z nich.



Připomnělo mi to tento song. Není to zrovna můj styl, ale někdy si Nelly ráda poslechnu.

Now we are free

25. srpna 2012 v 23:00 | Miriam
Tohle nikdy nebyl styl hudby, která by mě nějak uchvacovala, ale tohle mě nějakým způsobem vtáhlo a já si nemůžu pomoct.
Film jsem neviděla, ale chystám se to napravit.

Nothing doesn't exist

21. února 2012 v 22:55 | Miriam
...
Nic.
Nic neexistuje.
Ale je to skvělá odpověď na otázky, isn't it?

Talk

9. prosince 2011 v 13:42 | Miriam
Ta písnička je úžasná. Mám ji ráda už strašně dlouho a nikdy jsem se o ní nezmínila. Navíc ten klip je podle mě roztomilý. Coldplayové mají vždy skvělé a nápadité klipy.

Je vous aime

31. října 2011 v 15:20 | Miriam
Tak nakonec té francouzštině začínám alespoň trochu rozumět. A začíná mě bavit, i přesto, že je tak těžká.

Momentálně moc poslouchám Coldplay. Jejich nová deska je prostě úžasná a ještě víc se mi začala líbit, když jsem viděla dvouhodinový záznam z jejich koncertu v Madridu. Byli taaak skvělí! Dovolila bych si ríci, že jejich koncert byl lepší než koncert Paramore. Opravdu jsem si jej hodně užila, skoro jako bych tam byla. Heh...
A navíc mají fakt styl. Ten barevný klavír a pokreslené kytary se starším nádechem jsou vážně úžasné. :)

Je vous aime, garçons.

Paradise

27. října 2011 v 19:28 | Miriam
Sedím sama v malém pokojíčku u mojí babičky a utěšuju se svou oblíbenou zasněnou hudbou od Codplay. Moc se mi líbí jejich nová písnička Paradise. A ten klip je tak roztomilý a dává mi příjemný pocit, že svoboda existuje.


 
 

Reklama