Co mě zaujalo...

Millennium

15. února 2013 v 17:50 | Miriam
Slečna M mi doporučila detektivní a psychologickou trilogii jménem Millenium. Musím se přiznat, že kdybych neviděla v upoutávkách tu holku v černém, tak se na to asi nepodívám. Ale myslím, že to stálo za to.



Millenium je třídílný švédský "seriál" natočen podle úspěšných knih Stiega Larssona. Knihy jsem nečetla, ačkoli bych moc ráda. Bohužel jsem se dříve dozvěděla o filmech a tak jsem se na ně ve svém volném čase podívala.

Z filmové stránky to není žádná velká sláva, každý díl trvá asi dvě hodiny, jsou zde naprosto zbytečně nudné pasáže plné zdlouhavého vysvětlování, které mohly být ztvárněny mnohem zajímavěji. Ovšem vyvažují to chvíle napětí, akce a nečekaných událostí, které vás donutí zamyslet se.
Hlavní postavou je novinář časopisu Millenium, který je stíhán policí, nakonec vyvázne a začne se věnovat vyšetřování starého případu. Druhou postavou je Lisbeth, mladá hackerka s velmi nepěknou minulostí. Připojí se na čas s již zmiňovanému novináři a pomáhá mu svými znalostmi a zkušenostmi.
Lisbeth prožila opravdu děsivé dětství, což se dost odráží na jejím chování. Je to velmi zvláštní osobnost. Do samého konce jsem nevěděla, jak se v jistých situacích zachová, je nevyzpytatelná, upřímná, málomluvná. Má svůj výstřední (řekněme rockerský, metalový) styl, chodí po většinu času v černém, často kouří, na zádech má vytetovaného draka. Nestydí se za to, kým je. Má ráda ženy i muže, ale někteří muži ji zrovna nemají v lásce, celý život jí přidělávají velká trápení. A tím teď nemyslím sračky typu hádky, nešťastná láska apodobně. Muži ji už odmala vydírali, mučili v psychiatrické léčebně a v samotném filmu je i znásilněna...


Toto je pouze můj názor a malé uvedení do děje. Pokud se chcete dozvědět víc, klikněte na ČSFD (1. díl - Muži, kteří nenávidí ženy, 2. díl - Dívka, která si hrála s ohněm, 3. díl - Dívka, která kopla do vosího hnízda).

Nedávno vyšla i nová americká verze tohoto filmu. Neviděla jsem jej, ani mě to neláká, už jen samotná slečna nevypadá tak charakteristicky a četla jsem na to nekladné ohlasy. I když, kdo ví, třeba je to lepší verze. Můžete posoudit sami...

Miluju Monster Inc.

6. ledna 2013 v 15:06 | Miriam
Monster Inc. (česky Příšerky s.r.o.) - jeden z prvních animovaných celovečerních filmů pro celou rodinu od Disney Pixar. Můj úplně první animák, poprvé v životě jsem byla s tatínkem jako malá v kině právě na tomto filmu. Zamilovala jsem si jej a zůstalo mi to. Doteď tento filmík i další animáky od Disney Pixar a DreamWorks mám moc ráda. Obyčejně koukám na vážné filmy, psychologická dramata, thrillery, horrory a "lepší" romanťáky, které mě nutí zamyslet se. Ale animáky jsou něco jiného. Jsou milé, vtipné, pro jakoukoli věkovou kategorii a zároveň také přinutí člověk zamyslet se.
Co víc? Nechci zde psát obsah ani to, jak je to úžasný film. Mnozí z vás jej už jistě viděli (byl publikován v roce 2001, což už je pěkná řádka let :D). Vzpomněla jsem si na něj, protože jsem někde zaslechla a četla, že chtějí moje oblíbené Příšerky předělat do 3D verze. Jestli to opravdu tvůrci udělají, tak na to do kina musím jít. Viděla jsem ten film nespočetkrát, ale určitě to bude stát za to. :)


A zde video, na které jsem dnes narazila. Nějaký týpek pod přezdívkou Pogo dělá hudební mixy z filmů a seriálů (můj oblíbený je Pogo does Dexter). Zaměřil se i na Monster Inc. Všechny úseky s malinkou Boo vypadají opravdu roztomile. :)

Wanna be one of them

8. prosince 2012 v 15:16 | Miriam
Našla jsem na youtube.com celý koncert skupiny The Runaways z roku 1977 v Japonsku. Chvalme Japonsko, díky nim víme, jak to před 45 lety vypadalo na jejich koncertě! Jsem jejich fanouškem, zvláště Joan Jett je skvělá. Úžasný začátek prosazování ženského pohlaví v drsné hudbě. Jsou vzorem pro jednu z mých tváří.
Ten, komu se líbí rock a starý dobrý rock'n'roll v podání mladých drsných holek, si povinně sustí toto video a bude nad ním celých 48 minut onanovat. :D
No dobře, to poslední slovo jsem možná mohla vynechat. Mohla, ale nevynechala. :D Jdu na cígo. Žijte a pijte!




Amnesia

8. listopadu 2012 v 16:19 | Miriam
Už delší dobu hraju hru Amnesia, zejména ve volných víkendech nebo při nějakých akcích s kamarády.
Amnesia je logická počítačová hra, při které si užijete skvělý strastiplný zážitek. Probudíte se ve starém gotickém domě, nic si nepamatujete a snažíte se zjistit, co se zde stalo, přičemž vás doprovází váš vlastní stín, duchové a příšery. Občas si vaše postava vybaví nějakou vzpomínku, které vám napoví, co dělat dál a kam jít. Nejhorší je, že v nabídce máte jen olejovou lampu, ve které občas dojde olej a jste bez světla. Vaše postava se může ve tmě zbláznit, začnou vám pod nohama upobíhat švábi a pokud je poblíž duch, může vás to srazit na kolena. Je celkem znepokojující, když víte, že máte za zády strašidlo a vy se můžete jen pomalu plazit po zemi. Navíc nemáte žádné zbraně, před nepřáteli se musíte ukrývat do temných míst, do skříní nebo je kouskem mrtvoly odlákat pryč.
Řeknu vám, že v noci se sluchátkama v uších je to vážně zážitek. Někdy se pak bojím v realitě projít ve tmě domem. :D Paradoxem je, že se strašně ráda bojím.

Ségra mě přemluvila, ať se zkusím nahrát při hraní, protože to někdy vážně nepěkně prožívám. Sehnala jsem si jednoduchý nahrávací program a začala jsem nahrávat v okamžiku, kdy jsem narazila na nepříjemnou příšeru s roztrhlou hubou.
Varování! Předtím, než si to pustíte, se rozmyslete, jestli chcete vidět útěk před Steavem doprovázený nespočtem nadávek vycházejících z mých úst. A také bych chtěla podotknout, že zvuk je zde velmi zkreslený a občas mi nejde rozumět. :D

Silný klip

22. října 2012 v 17:36 | Miriam
Na tento videoklip jsem náhodou narazila na Youtube. Zaujal mě, protože o tomto tématu slyším čím dál víc, dříve jsem se s tím potýkala sama, dnes se bojím, že jsem příčinou myšlenek mého kamaráda. Bojím se o něj, ale zároveň vím, jaké to je - nemít pro co žít, myslet jen na to, jak utéct z kruté reality jakýmkoli způsobem a čekat na ten vhodný okamžik. Dělat všemožné blbosti a nemyslet na své zdraví, na ohrožení svého života.

Mistr Mozart na mě má špatný vliv

18. října 2012 v 19:53 | Miriam
V hudebce jsme začali brát klasicismus, což znamená 1. Vídeňská škola - Hayden, Mozart, Beethoven. Haydna nemusím, ale Mozart s Beethovenem byli podle mě skvělí hudební skladatelé. Nikdy jsem jejich hudbu moc neposlouchala, jen jsem od nich hrála pár kousků na klavír, ale po zhlédnutí filmu Amadeus jsem si musela Mozartovu hudbu stáhnout. Zvláště hudbu, kterou skládal ke konci svého života, protože ta je podle mě nejdokonalejší (a je také mnohem méně veselejší, než jeho dřívější tvorba).
Jeho Requiem (celá zádušní mše) mi hraje doma už dva dny a dnes mě nechce pustit k učení.
Je známo, že Mozart se nezajímal o nic jiného, než o hudbu, psaní hudby, hraní her, ženy a oslavy. Není divu, že mě jeho hudba odrazuje od učení. Byl to génius, který se nemusel učit třeba sloučeniny boru a výrobu skla.
Já chci být taky génius bez toho, aniž bych znala tyhle chemické sračky! Dnes se to tak trochu naučím, zítra po písemce zmáčknu v hlavě tlačítko reset a všechny informace o chemii z mé hlavy zmizí. Super systém, že? Instalace je jednoduchá. Učte se pouze den před písemkou jednu hodinku večer s očními víčky držícími pouze na sirkách. Pomáhá to. Opravdu. Nevěříte? Věřte. :D

Úžasná scéna z filmu, kdy Mozart skládá skaldbu Confutatis. Saliery ji zapisuje pouze podle sluchu a instrukcí.


A zde je celá skladba. Nádherná věc. Miluju to střídání Basů s alty a soprány. Ach...

Najít svou cestu

13. října 2012 v 18:53 | Miriam
Sigura Róse jsem si v poslední době celkem oblíbila. Je to maličko změna oproti mému milovanému tvrdému stylu, ale nemůžu si pomoct. Jeho hudba mě dostává na místa, kde jsem ještě nikdy nebyla. V jeho hudbě a klipech vidím krásně zpracované metaforické myšlenky. Někoho to může nudit. Někdo v tom nevidí žádné spojitosti. Ale mě to uchvacuje.

Zvláště nový klip mě hodně zaujal. Podívejte se na něj až do konce. Vyjadřuje tolik jevů, pocitů a reálných věcí. Navíc je to tak hezky ztvárněno.
Člověk bloudí, potká šnečka, který podle mě znázorňuje přítele a dává mu odvahu a sílu jít dál. Zdolávají cestou různé překážky, tak jak je to i v životě. A pak v lese potkají zraněnou lišku. Nevím, jak vy, ale já někdy nad sebou mívám "čertíka a andílka", kteří se perou. A když se tady pán rozhoduje, co s ní, jestli jí má pomoci, nakonec vyhraje andílek. Vlastně tím andílkem je tak trochu jeho kámoš šneček. Pomůžou lišce, vezmou ji s sebou na svou dlouhou cestu... a dál? Smrt je přeci součástí života. A nakonec šneček pozná, že pán už je připravený jít dál sám.

Možná se v něčem mýlím. Ale je to můj názor. Upřímě mě to dostalo. Opravdu moc pěkný videoklip.
Mimochodem, tu lištičku chci, vypadala tak roztomile. :)


Zimmer

25. srpna 2012 v 12:52 | Miriam
Hans Zimmer. Člověk, který se vžije do filmu a slyší v něm hudbu dřív než ji složí. Začala jsem poslouchat jeho soundtracky. Některé filmy jsem ještě ani neviděla, ale soundtracky miluju.
Dám si do uší špunty, aby mě nerušilo okolí, naplno si pustím Zimmera a sním, přemýšlím, nebráním se fantazii. Plnost symfonického orchestru, zvláště smyčcových nástrojí mě vždy uchvátí a dostane mě do mého osobního tranzu. Jako bych byla někde jinde...

Film Počátek jsem ještě neviděla, ale jakmile jsem slyšela soundtrack, měla jsem pocit, že umírám a slyším něco, co se v reálném světě slyšet nedá. Zkuste si zesílit basy podle libobosti a poslouchejte, rozjímejte a vžijte se do toho.

The Runaways & Joan Jett

4. srpna 2012 v 12:19 | Miriam
Kamarádka mi doporučila film s názvem The Runaways. Musím se přiznat, že jsem vůbec něvděla, o čem bude. Samotný název mi nic neříkal, jen jsem se od ní doslechla, že je to o hudbení skupině. Když jsem včera film zkoukla, byla jsem nadšená. Film je o první rockové skupině, která se skládá z ženských (nebo spíše z 16ti letých holek). Byl to průlom v historii rock'n'rollu, holky dříve byly považovány za někoho, kdo by neměl být drsný, sprostý a už vůbec takto nikdo nevystupoval na veřejnosti s elektrickými kytarami v ruce.


Samotný film mě příjemně překvapil. Usadil se na mém filmovém žebříčku hodně vysoko. Důvodem je možná i to, že já sama mám radši drsnější styl a tohle mi vážně hrálo do noty. Miluju, když holky nosí kožené bundy, rockerské náramky, podobají se mužům v některém oblečení, chovají se stylem "I don't care" a tak různě. Jsem asi zaujatá, ale tenhle styl života mě baví. Někdy se i ráda ukážu, větší výstřihy a občas rajcovní oblečení, vyzývavé řeči, ale i náklonost k holčičímu pohlaví a kopa černého oblečení ve skříni. Někdy přemýšlím, jak vysvětlit můj styl. Je to něco mezi rockerkou, metalistkou, gothic a emo. A k tomu všemu špetka z mých vlastností, názorů a ega. Prostě můj styl, král všech stylů. Žádných pravidel ani zásad se držet nebudu, pokud mi připadají ulítlé. Pravidla jsou od toho, aby se porušovaly!

Když se vrátím zpět k filmu a skupině The Runaways... Chtěla bych podotknout, že jejich zakladatelkou byla Joan Jett, která se po rozpadu kapely dala dohromady a začala svou sólovou dráhu, která se jí parádně vydařila. Mám už od ní postahováno mnoho hudby. Šla si za svým, neřešila zásady a pravidla a se svou drsnou povahou to dotáhla daleko.
Určitě její hudbu od poslechu znáte...

Kozy na titulku!

31. července 2012 v 17:24 | Miriam
"Holky, jdu do toho taky! Jsme přece upe nejvíc kůl, když si dáme sexy fotku na blog né? A ta náftěvnost! TO bude luXůs!"


No doprdele, takhle bych mluvit nemohla! A co ta fotka? Je to pouze rekce na dění v Autorském klubu.
Omlouvám se, že jsem zapomněla na duckface. Jaksi nevím, jak ho správně vyloudit na tváři.

"Mám se asi ještě "hodně co učit", že?
A teď tak přemýšlím, že fotka v koupelně u zrcadla by byla mnohem hezčí, že?"


Lidi vzpamatujte se.
Jaký je účel těchto článků? Udělat ze sebe debila proto, aby si někteří lidé uvědomili, jak si většina dnešních dívek získává pozornost? Snad...
 
 

Reklama