Červenec 2015

Wardruna

15. července 2015 v 22:48 | Miriam |  Vyrábím
Zjistila jsem, že malování na trika mě opravu začalo bavit. Moje kreativní duše se v oboru kreslení znovu probudila. Nyni vyrábím "na zakázku" nejen sobě, ale i kamarádům. Můj výtvor Wardruna nuber two se poměrně vydařil. Navíc panu Vlkovi neskutečně sluší. Vypadá jako model, že ano? :)





Wardruna je skupina, kterou většina lidí objevila pravděpodobně díky soundtracku seriálu Vikings (Vikingové). Já na seriál začala koukat až později. Už ani nevím, jak jsem se k této úžasné atmosferické pagan musick dostala, každopádně mě naprosto uchvátila a pouhé dvě cédé jsou pro mě málo.
Zde je ochutnávka. Doporučuji si udělat tříminutovou pauzu, zhasnout světlo, zatáhnout žaluzie či závěsy, ponořit se do síly hudby, nechat se unášet a hltat. Blackmetalista si jistě povšimne skutečnosti, že zde účinkuje i zpěvák z Gorgoroth (známý tím, že evrifing is sejtn :D).


Hudba mě dělá šťastnou

8. července 2015 v 14:34 | Miriam |  Fotím




Tak nějak se stalo, že si začínám zvykat na Čechy, ačkoli se mi stále stýská po Slezsku a severní Moravě. Díky kapele, ve které nyní hraju na whistle (irskou flétnu), kytaru a buben jsem se poprvé dostala na akci podobnou akcím na Moravě. Jakási oslava narozenin plná metalistů a vesničanů, prase na roštu, oheň, lesní mýtinka a spousta hudby. Naše kapela byla pozvána, abychom trochu narušili metalovou atmosféru a zapojili ostatní, ať si zazpívají.

Nutno pochopit, že naše kapelka je teprve začínající, tudíž hrajeme pouze na podobných akcích a v hospodách. Náš repertoár tomu také odpovídá, jedná se hlavně o folkovou a lidovou hudbu, kteoru nyní obohacujeme o irské a keltské melodie.

Na výše zmiňované akci jsme měli prostor hrát asi hodinku. Pak se to zvrhlo a já se zvrhla s nimi. Cizí fajnoví lidé, spousta tvrdé hudby, pivo zdarma, prase, příjemný vzduch lesíku... Netuším, jak se to stalo, ale najednou svítalo. Pak mi došlo, že z třiceti lidí sedí u ohně pět včetně mě. Někteří už neseděli, ale spali. Zbytek zmizel. Únava a pivo mě ale zmohla. Odešla jsem se podívat na kopec na západ slunce s někým, jehož jméno si nepamatuji, a tam jsme usnuli. Doma jsem pak zjistila, že jsem zachytila i pár fotografií, které se mobilem THC (nebo HTC?) až podivuhodně krásně povedly.
Po hodince spánku jsme se zase sešli u ohně, vyspaní lidé se vraceli (přeci nenechají nedopitou bečku piv a vysušené prase nějaké cizí kapele) a my jsme jim až do oběda hráli a zpívali.


Mám radost z léta, z piva, hudby, z naší kapelky, sama ze sebe- že mi to hraní i občasné zpívání tak jde a baví a mám radost z domova, kterému teď můžu oprávněně říkat domov.