Červen 2015

Omniistka

27. června 2015 v 15:38 | Miriam |  Auto-photo
To mě takhle přemluvili, že se musím nechat vyfotit na tablo jako nadpřirozená bytost nebo lesní zvíře. Zvolila jsem první možnost. Inspirace skupinou Omnia je očividná. Nakonec toho nelituji, fotky se podle mě opravdu povedly.





Shodou okolností jsem si před dvěma týdny našla kapelku, která hraje folk, lidovky a začíná se formovat do irské, skotské a keltské hudby, což se mi velmi zamlouvá. Irská flétna whistle je zde mým hlavním nástrojem, pak taky občas plácnu do djembe a sáhnu do strun své kytary.
Skupina, ve které bych využila svou lásku k piánu, se však zatím nenašla. Ale neztrácím naději. Zatím si budu pískat Omniu v tom našem malém milém seskupení. :)


Přes půl republiky za (přítelem) kozlem 11°

24. června 2015 v 14:20 | Miriam |  Povídání
24 dní v novém světe, 300 km západně, přes hory a kopce jsem se dostala tam, kam jsem chtěla. Proč mi pořád něco chybí? Něco, někdo? Chybí mi ten pocit, kdy z nenadání vymetám hospodu nedaleko přechodného bydliště u prarodičů s někým úplně cizím, babička mi volá, má o mě strach, s rozmazanou myslí jí utěšuji "babiii, hned! jsem doma, žiju, žiju, neboooj". A pak nasednu někomu na motorku a jedu domů, jenže po cestě potkám kamaráda, který mě zve na zeleného špeka, tak bežím, blbnu, blábolím, zpívám si, jsem free, ale zmatená, cítím že žiju, ale to jen díky nebezpečí, které číhá za každým rohem. Pak se najednou ocitám u svého milého, na druhé strany republiky, cítím se v bezpečí, klidná. Ale víte, co tím ztrácím?



Odmaturovala jsem. Slíbila jsem si jako odměnu svůj první velký festival - vybrala jsem Metalfest. Ačkoli jsem tam byla s úplně cizíma lidma, už to nebyl takový pocit, jako "tam u nás na vesnici poblíž Beskyd". Každopádně, viděla a slyšela jsem Moonspell i Eluveitie. Nyní můžu poklidně umřít. K radostné smrti už mi zbývají jen Nightwish v původní sestavě, Sólstafir a Stromboli. Berte to však s nadsázkou, nechci jen tak po nějakém zhléhnutí koncertu skapat, předtím bych si totiž chtěla zahrát na stage i já. :D

Nebyla bych schopná žít bez poznávání nových lidí a bez přátel - proto jsem se do toho vrhla po hlavě a už jich tady v čechách pár mám. Jsou to všechno čecháčci (ostatně, stejně jako přítel), ale na to už si zvykám. Je to ale velmi těžké. Jejich výrazy a slušnost mě někdy dovádějí k šílenství. Naštěstí jsem bývalý Moravák a Slezan, tudíž alkohol vždy všechny spory nedorozumění vyřeší. Chvalme čepovaného Kozla 11°! Toho totiž na Moravě a ve Slezku do hospod moc nepouštějí. Alespoň to pivo mi zde zpříjemňuje pobyt.

Pokud jsi, čtenáři, z Čech jižních,
piješ pivo a máš málo svých bližních
nemáš probléms tím,
že z jiného kraje pocházím,
dej vědět kdy a kde se sejdeme.
Pěkný den přeji.


První noc v pokoji s plnými krabicemi

2. června 2015 v 11:17 | Miriam |  Povídání
První noc v pokoji s plnými krabicemi mých věcí. U něj doma - u nás doma. Po čtyřech letech se sen stal realitou. Ze vztahu na dálku se ze dne na den stalo to, že spolu konečně doopravdy žijeme.
Cítím se...
jako ve snu - nemůžu tomu uvěřit;
šťastně - tolik jsem si přála být s ním, když jsme se poznli;
zmateně - bojím se toho, co bude dál, jak se přizpůsobím, ale doufám jen v to nejlepší;
nostalgicky - vybaluji z krabic své věci, které mi připomínají různé zážitky a místa, kde tyto věci mívaly své místo - a že těch míst nebylo málo, některé vystřídaly tolik míst, jako já;
teskně - myslím na lidi, které tady už nebudu potkávat, budou mi chybět, třistapadesát kilometrů je přecijen docela dálka, je docela nepravděpodobné, že bych tady někoho známého jen tak náhodou potkala... a kromě přátel ta slezská a beskydská příroda, moje oblíbená místa a výhledy - snad najdu i svá místa v jižních čechách.
Jedno místo už jsem našla. Sedím zde. U nás doma.


...
And promise me this:
You'll wait for me only,
Scared of the lonely arms
That surface, far below these birds

And maybe, just maybe I'll come home
...
Who am I, darling for you?
Who am I
To be your burden?
...

Doufám, že ne. Že všechno bude ok, tak jak jsme si vždycky přáli a snili o tom v dlouhých telefonátech.