Jak se stávám alkoholikem

22. března 2015 v 17:19 | Miriam |  Povídání
Takhle si jedu nad ránem lesem. V autě přeplněno - stejně jako v mé hlavě. A přitom se cítím tak prázdná (ano, ta metafora má více významů). Člověk si uvědomí, kolik toho může v momentě ztratit, až když je pozdě. Pak si uvědomí, že pořád něco ztrácí.

V jednom kuse ztrácíš čas,
je jen na tobě, jak jej využiješ.
Vidíš jen to, co máš.
Ale změně se nevyhneš.

TOHLE vystihuje mou melancholickou náladu.

Moje nerozhodná duše je zmatená a opojená alkoholem a trávou bez přestávky po necelé dva týdny. Měla bych se sebou něco dělat. Všechny ty změny v mém životě a omamné látky mění mou osobnost. Jen se neumím rozhodnout, zda je to tak dobře.
Mám tolik otázek, ale bojím se zeptat nahlas. Odpovědi bych měla znát sama. V tom mi nikdo nepomůže. Jen tento podivný svět je mým pokušitelem, kterému neumím odolávat.
A tak se utápím v časové tísni. A ve volném čase? V alkoholu.

Ach. Miluji ty chvíle, kdy se cítím tak svobodně jako slečna v tomto videoklipu. Při včerejší jízdě u zapadajícího slunce. Do hospody za lidma, kteří tě vidí takovou, jaká jsi. A ty víš, že můžeš být svá. Jak provinile se pak za to cítíš.
A není to špatně? Je za co se stydět? Je čas jít dál, do jiného světa?

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama