Září 2014

Joy Division

13. září 2014 v 9:47 | Miriam |  Rock
Opravdu zvlášní, experimentální a prý post punková hudba ze sedmndesátý let. Stojí za to si to poslechnout, protože se díky mě teď můžete stát buď naprosto nadšeným fanouškem legendy nebo naopak - člověkem, který nevydrží tohle doposlouchat do konce.



Poslední dobou mě oslovují starší kapely a zpěváci. Hádejte, čím to bude. Možná tím, že nenacházím v moderní tvorbě nic, co by mě bavilo a co by uspokojilo mé uši, které chtějí poslouchat stále nové melodie. I když je to starší tvorba, pro mě je nová. A víte, na co jsem přišla? Hudba od šedesátých let až po milenium je perfektní, zvláště co se týče začínajícího rocku, metalu a stylů jím podobným či odvozených a experimentálních věcí.

Joy Division je sice označována jako post punková hudební skupina, ale co to vůbec ten post punk je?
Pro mě je jejich hudba metaforou pro to, jak žili. Tehdy v jakémsi anglickém městě vyrůstali, když se začala ve velkém rozjíždět průmyslová éra. Někteří ze členů prý viděli třeba opravdový strom až v deseti letech. Byli obklopeni betonovými a panelovými řadovými domy, všude spousta lidí, dělníků, nových věcí a rozšiřujících se průmyslových měst. Cítím ten plechový zvuk v jejich hudbě. Ty bicí mají samy o sobě osobitý zvuk. K tomu vždy hlasitá a často sólová basa, kytara a pak zpěvákův poněkud zoufalý epileptický a nečistý hlas. Všechno mi to nějak vlezlo pod kůži. Nejen, že v tom cítím jejich metaforu, ale když to člověk poslouchá, najde si v tom i tu svou. Tak to bývá ostatně u většiny skladeb.
Pokud vás zajímá více o životě a skupině Joy Division, existuje film kde je vše popsáno, vysvětleno a proloženo jejich hudbou. Mě se film moc líbil, takže opět (a že to dělám často) DOPORUČUJI. :)