Rozpad

16. května 2014 v 22:08 | Miriam |  Říkejme tomu třeba Poezie
Blesk. Vyloudil mi úsměv na tváři.
Nic podobného tam venku
tak rychle jasně nezáří.

Kapky bezohledně naráží
do prázdna, do země.
Stojím sama na nádraží.

A vtipně asi vypadá
má roztékající se tvář.
Černé proudy, vše se rozpadá.


Blížící se hrom kradmo tiše přichází.
Duní, bručí. A tvá duše vyděšeně,
snadno a nezkrotně se ztrácí
v moři kapek na talíři
uprostřed
nebe.


 


Komentáře

1 Darkness ღ | Web | 24. května 2014 v 12:44 | Reagovat

Miluji déšť, miluji bouřku. Něco tak úžasného, dokáže vytvořit jedině příroda.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama