Květen 2013

Blud(ný kámen)

26. května 2013 v 16:12 | Miriam |  Říkejme tomu třeba Poezie


BLUD ný kámen

Ztracená ve zmatku
ve změti odpadků
hledám sama sebe.
Chtěla bych najít
alespoň Tebe.

Brodím se dalším krutým ránem
Ty vzdaluješ se jak bludný kámen,
jak obrovský křemen, který stále
nespadl z mého srdce. Teď je na skále
pomalu padá, ztrácí se,
ale já jej stále vidím,
v hloubi duše jsem s ním,
tuším, nevím, toužím, sním.

21. 4. 2013

21. května 2013 v 11:59 | Miriam |  Povídání
Jen zbabělec vzpomíná na lásku při líbání se s někým, kdo je pouze sympatický a milý. Zbabělcem je ten, kdo nedokáže pro lásku trpět a radši trpí sám nedostatkem lásky.
Těší mě, mé jméno je Zbabělec.
Až něco ztratíme, uvědomíme si, jak to pro nás bylo důležité.
Rozdíl je v tom, že já jsem ho neztratila. Já ho spíše odhodila ještě dál od sebe, než býval obvykle. Mělo to vyřešit všechna trápení a strasti se vztahem na dálku.
Nedokázala bych to jen tak. Měla jsem u sebe najednou jakousi oporu, která mi dodávala sílu do dalších dní, a díky tomu jsem se odhodlala to skončit. Ale teď se děje něco podivného. Očividně se do mě moje opora zamilovala. A já se s ním stále dál vesele stýkám. Je to milý, hodný, vtipný, sympatický kytarista, ale nedokážu k němu cítit něco víc. Mám ho ráda, považuji ho za jednoho z nejlepších přátel.
Když dojde v marihuanovém stavu na líbání, neodmítnu, ale nedokážu při tom přestat myslet na Boba. Jsem blázen. Říkala jsem si, že to přejde, ale když mě pan Kytarista nějakým způsobem zatáhl do postele, uvědomila jsem si po chvíli, že něco není správně. Bylo to jiné, divné, rychlé a nehodlala jsem v tom pokračovat, protože jsem měla v hlavě čím dál víc myšlenek na Boba. A navíc to nebylo ono. Nebyla jsem spokojená, byla jsem spíše vystrašená.
Ale i přesto se radši utíkám ke kamarádovi, než abych byla sama. Včera neměl čas. Umírala jsem hodinu za hodinou. Doufala jsem, že vzpomínky, myšlenky a city na Boba časem vymizí, ale v ten den mi připadalo, že se samotou jen násobí.
Nejhorší je, když vás začnou napadat věci typu "Kdyby bydlel kousek ode mne jako ten kamarád, tak by bylo vše v nejlepším pořádku." Kdyby, kdyby, kdyby…
Netuším, co dál. Nikoho netahám za nos, s kamarádem jsme jen kamarádi, vyjasnili jsme si to. Tahám za nos asi jen sama sebe, když vím, že Boba stále nemyslitelně miluju, ale nechci si to připouštět. Chybí mi čím dál víc, uvědomuji si, co všechno jsem najednou ztratila. Chci to zpátky, ale pokud to udělám, musela bych změnit i jiné věci. Už nechci doma dál lhát. Už ho nechci vidět jednou za měsíc. Nechci, aby pouze on jezdil za mnou. Kéž bych našla odvahu. Bojím se, že až ji najdu, bude už pozdě.
Life sucks. Nevím, co dál. Nejradši bych utekla z domu. Není tady skoro co jíst, vypnuli nám internet, teď nám hrozí vypnutí vody, a kdo ví, co ještě. Hádky, nedorozumění, nepochopení, žádné soukromí, neochota, sobectví, nezájem. Tohle není rodina, to je peklo, do kterého se musím každý den vracet, abych se měla kde vyspat.
_____________________________________________________________________________________________

Je nutno si povšimnout staršího data. Nedokázala jsem to nezveřejnit i přesto, že se jedná o starší záležitost a věci se od té doby změnily.