Únor 2013

Redaktorkou v internetovém časopise

25. února 2013 v 18:52 | Miriam |  Povídání
Narazila jsem na blog Numéro Un, který je takovým internetovým časopisem. Koncem roku 2012 se rozpadl na několik internetových časopisů, každý z nich je zaměřen na jedno téma - filmy, literatura, fotografie... Což způsobilo nedostatek redaktorů, a tak v široké veřejnosti hledali.

Zaujalo mě oddělení hudby. Napsala jsem žádost. Chtěla jsem to alespoň zkusit. Nečekala jsem, že mě hned přijmou. A tak jsem se stala redaktorkou internetového časopisu Numéro Un - Hudba.
Ano, musela jsem se pochválit, protože dnes vyšel můj první článek o skupině Brand New. Chtěla jsem ji nějak přiblížit českým posluchačům a tak jsem napsala svou vlastní recenzi.

Pokud vás zajímá zajímavá, melodická a hodně prožitá rocková hudební tvorba Amerických kluků, kterou jste v českých rádiích zaručeně nikdy neslyšeli, mrkněte na Numéro un. Naleznete tam i mnoho jiných zajmavých článků týkajících se nové hudby, hudebních skupin, recenzí, zajímavostí a podobně...




Vdova

22. února 2013 v 21:18 | Miriam |  Říkejme tomu třeba Poezie

Jen závidíš a nadáváš si.
Právem i neprávem.
Jsi znechucená.
Ze života.
Ze světa.

Odveta
jak kdysi ctižádostivého atleta
mne již neláká.
Cáká se cáká
v zamrzlých kalužích
můj boj o milost,
svobodu slova a lásky.
Volnost bohaté krásky
mě nezajímá
a přesto chci mít něco víc.
Nevím,
po čem toužím,
životem se soužím,
jen tiše kroužím
mezi stvořeními.
Říkají si lidé,
nevěřím.
Nejsem jedním z nich,
ale zařazují mne mezi sebe.
Někdy. Někdy mě zebe
sníh a jindy mrazivá slova.
Nechci být vdova.
Osamocená.
Odloučená.
Odstrčená.
Ochuzená.
A přeci zadaná
tomu pravému,
živému, mému,
který tady není.
Není jen snění.
Je opravdový.
Opravdový.
Pravdový.
Vdový.
Vdovy.
Vdova.
Sama.
...
___________________________________________________________________________________________
Chvilkový pocit ze vztahu na dálku.
Ten pocit, kdy ho potřebujete a on tady není. Jakoby zmizel na několik týdnů, i přesto, že jste s ním v kontaktu. Cítíte jen prázdno v duši, když se na vás valí problémy a nemáte je komu svěřit, nemáte se ke komu uchýlit a přečkat s ním tu ničivou bouři. Nemáte nic.


Millennium

15. února 2013 v 17:50 | Miriam |  Co mě zaujalo...
Slečna M mi doporučila detektivní a psychologickou trilogii jménem Millenium. Musím se přiznat, že kdybych neviděla v upoutávkách tu holku v černém, tak se na to asi nepodívám. Ale myslím, že to stálo za to.



Millenium je třídílný švédský "seriál" natočen podle úspěšných knih Stiega Larssona. Knihy jsem nečetla, ačkoli bych moc ráda. Bohužel jsem se dříve dozvěděla o filmech a tak jsem se na ně ve svém volném čase podívala.

Z filmové stránky to není žádná velká sláva, každý díl trvá asi dvě hodiny, jsou zde naprosto zbytečně nudné pasáže plné zdlouhavého vysvětlování, které mohly být ztvárněny mnohem zajímavěji. Ovšem vyvažují to chvíle napětí, akce a nečekaných událostí, které vás donutí zamyslet se.
Hlavní postavou je novinář časopisu Millenium, který je stíhán policí, nakonec vyvázne a začne se věnovat vyšetřování starého případu. Druhou postavou je Lisbeth, mladá hackerka s velmi nepěknou minulostí. Připojí se na čas s již zmiňovanému novináři a pomáhá mu svými znalostmi a zkušenostmi.
Lisbeth prožila opravdu děsivé dětství, což se dost odráží na jejím chování. Je to velmi zvláštní osobnost. Do samého konce jsem nevěděla, jak se v jistých situacích zachová, je nevyzpytatelná, upřímná, málomluvná. Má svůj výstřední (řekněme rockerský, metalový) styl, chodí po většinu času v černém, často kouří, na zádech má vytetovaného draka. Nestydí se za to, kým je. Má ráda ženy i muže, ale někteří muži ji zrovna nemají v lásce, celý život jí přidělávají velká trápení. A tím teď nemyslím sračky typu hádky, nešťastná láska apodobně. Muži ji už odmala vydírali, mučili v psychiatrické léčebně a v samotném filmu je i znásilněna...


Toto je pouze můj názor a malé uvedení do děje. Pokud se chcete dozvědět víc, klikněte na ČSFD (1. díl - Muži, kteří nenávidí ženy, 2. díl - Dívka, která si hrála s ohněm, 3. díl - Dívka, která kopla do vosího hnízda).

Nedávno vyšla i nová americká verze tohoto filmu. Neviděla jsem jej, ani mě to neláká, už jen samotná slečna nevypadá tak charakteristicky a četla jsem na to nekladné ohlasy. I když, kdo ví, třeba je to lepší verze. Můžete posoudit sami...

Obchůdek

14. února 2013 v 17:23 | Miriam |  Povídání

Rádi se občas podíváte do sekáče, na internetové bazary apod.? Já to dělám často, dá se na tom dobře ušetřit (pokud vám nevadí platit poštovné nebo pokud umíte smlouvat).
Budeme se stěhovat a tak jsem se rozhodla nějaké věci prodat. Vytvořila jsem si na Bazos.cz takový "obchůdek". Zatím tam mám nějaké trika, doplňky, sluchátka apod. Prodávám dost levně, potřebuju se toho zbavit.

Časem tam přidám i nějaké výrobky (kofolásky, náramky apod.).
Přemýšlela jsem o tom, že bych začala upravovat oblečení do rockového, metalového či gothic stylu nejen pro sebe, ale že bych i něco prodala. Nevím ale, jestli by o to byl zájem. Poslední dobou mě to dost baví. Vyrábím náramky z pásků, přívěšky, dělám vlastní nášivky a našívám je, kalhoty různě přešívám, přidávám na ně pyramidky, násivky, zkracuju je...


Myslíte, že by o to byl zájem?
Každopádně budu moc ráda, když se na můj obchůdek alespoň mrknete. Díky.


Pan učitel z církevní školy -aneb- Kde jsem dnes?

13. února 2013 v 15:53 | Miriam |  Povídání
Začala jsem "vydělávat peníze" na internetu. Vypadá to jako docela slušná stránka. Peníze dostáváte za reklamní maily, za to, že rozesíláte maily, za to, že se někdo díky vaší pozvánce zaregistuje, za kliknutí apod. Abych mohla rozeslat co nejvíce mailů, musela jsem zabrousit do starých zpráv, abych našla plno mailovek. A byla jsem donucena sama sebou se zastavit a číst...

Na záklace jsem měla jistý psychický problém, který byl ovlivněn - dnes bych již řekla - totálníma prkotinama. Měla jsem deprese z toho, že se doma rodiče hádají a mají mě za neschopnou dceru. Taky jsem měla nějaké spory se spolužákama. Celá situace se vyhrotila a já začala dělat kraviny (znáte to, něco jako emaři v pubertě). A jistý pan učitel si se mnou začal psát a snažil se mě z toho dostat.
Ano, tehdy to pro mě znamenalo hodně, byla jsem fakt v háji, ale teď si uvědomuju, že věci jsou už mnohem horší než dřív.



Jak jsem se již zmínila, četla jsem si staré maily. Maily od pana učitele. Přistihla jsem se, že pocťuju lehkou nostalgii, ale zároveň jsem se dost divila. Tehdy mi jeho názory, rady a pěkné slovo pomáhaly. Brala jsem ho trochu jako vzor, který mě vede správnou cestou. Ale teď, když jsem to po třech letech četla, tak jsem k tomu měla úplně jiný postoj.
Ne, nechci kritizovat křesťany (chodila jsem na církevní základní školu) ani jejich názory. Sama jsem se snažila být dobrým člověkem, křesťankou, milou holkou, která věří v dobro a dělá pro to vše. Ovšem za tu dobu se toho v mém životě změnilo tolik, že se mé názory naprosto změnily.
Při čtení starých emailů jsem tak trochu doufala, že by mi mohla některá z jeho rad znovu pomoci. Ale po přečtení jsem jen udiveně kroutila hlavou. Buď je pan učitel Bohu natolik oddán, že věří všem těm různým radám, zásadám a snaží se všechno špatné jaksi vytlačit ze svého života. Nebo nikdy takové věci, jako třeba já.
Celkově jsem vždycky těm kamarádům z křesťanských rodin záviděla. Jak to mají super, rodiče je mají rádi, tráví spolu společné chvíle, modlí se spolu, se všemi vycházejí dobře, snaží se všichni být tak nějak v pohodě. Zatímco já jsem byla vždycky někde jinde. Byla jsem neschopnou dcerou, nikdy nepochválenou. Otec mě vychvaloval jen před lidmi, že jsem skvělá studenka, co má samé jedničky (kde jsou ty časy). A teď? Teď jsem úplně jinde.

Zasloužená nemoc :D

10. února 2013 v 16:35 | Miriam |  Auto-photo
Po dlouhé době jsem se rozhodla zapnout samospoušť.
Díky triku na ramínka a 2°C jsem si vysloužila celosobotní bolest v krku.
Už aby bylo tepleji. Neskutečně se těším na jarní počasí.





Někdo říká, že si jen hraju na strašně tvrdou rockerku, jiní říkají že pořád chodím oblékaná jak na pohřeb. I don't give a fuck, oblékám si to, co se mi líbí. Jsem taková chudá metalistka, heh.


Camel & Zippo

8. února 2013 v 20:48 | Miriam |  Fotím
V poslední době jsem si hodně oblíbila Camelky. Normálně kupuju Moonky, protože jsou jedny z nejlevnějších, ale občas si udělám radost a koupím si ty dražší.
Od přítele jsem dostala k vánocům zippák s pentagramem. Není to přímo značka zippo, ale je úžasný, pěkný, opravila jsem si jej a jsem naprosto spokojená. Připadám si s ním jako velmi "drsná slečna". :D









Heavy boots

7. února 2013 v 18:04 | Miriam |  Fotím
Před týdnem jsem konečně dostala své vysněné černé glady značky Steel 15ti dírkové (název glady je počeštěný obecný název pro těžké boty, Glady s velkým G jsou označení pro značku Gladiator). Šetřila jsem si na ně, ale můj přítel mi je koupil, daroval mi je zadarmo. Je nejlepší.



Jsem z těch bot opravdu nadšená, jsou krásné. První tři dny byly v pohodě, ale pak po delší procházce sedřené paty do krve, což už jsem trochu rozchodila. Teď mě prozměnu tlačí jazyk na nárt, mám tam pěknou modřinu. Ale je mi to jedno, stojí to za to! Pořádnej metalák nebo rocker musí mít pořádný boty a taky něco vydrží ne? Patří to k tomu, botky se časem jistě rozchodí a bude to v pohodě.



Hodně jsem četla, že se Steelkám rozpadává podrážka, tak uvidím, jak to bude s těmi mými. Starám se o ně jako o miminko. :D Doufám, že vydrží hodně. Za ty peníze musí!














Musela jsem se prostě pochlubit. Pochopte. :)