Leden 2013

Jazyk

27. ledna 2013 v 18:49 | Miriam |  Kreslím...
Myslím, že hodiny matematiky a zeměpisu jsou velmi zábavné a rovíjí moji kreativitu. Posuďte sami.
První je originál. U dalších jsem si pohrála s barvami v Picase.








Trosečník bez elektřiny

22. ledna 2013 v 19:07 | Miriam |  Povídání
Kvůli obrovskému mrazu, deseticentimetrové vrstvě ledu na elektrických drátech a stromech nebo možná kvůli spadlému sloupu nám doma včera večer nešla elektřina. Mamka nebyla šťastná a mladší sestra si nesnesitelně pořád dokola ztěžovala, že to strašné, že je to zkáza, protože nemůže hrát online hry a musí si svítit svíčkou na domácí úkoly.
Já naštěstí nepotřebovala internet ani počítač (obvykle dělám věci do školy na noťasu), takže mi to nevadilo. Právě naopak, byla jsem šťastná, že mě nebude ni okrádat o čas. Zapálila jsem svíčky, postavila jsem je na stoly po domě a jednu také na piáno. V tom temném tichu jsem měla chuť hrát. Připadala jsem si jako bych se vrátila v čase do 19. století. Do dob, kdy skladatelé při svíčkách skládali svá díla a dívky ze zabezpečených rodin po večerech hrávaly jejich díla. Připomnělo mi to film Pýcha a předsudek. A taky film The piano (hned jsem si musela zahrát tu melodii, zní pro mě tak nostalgicky)...
Po dlouhém hraní jsem se uchýlila do rohu pokoje ke svému stolu, zapálila jsem dvě svíčky a začala jsem číst knihu. Poslední dobou moc nečtu, kde jsou ty časy, kdy jsem přečetla knihu každý měsíc. :( Místo abych sáhla po povinné četbě, radši jsem vytáhla něco zábavnějšího, temnějšího, mysterózního.

Naštvalo mě, když pak elekřinu zapnuli. Ale stihla jsem ještě předtím pořídit fotografii, která zachycuje ten romantický pohled. Člověka taková obyčejná věc donutí k zamyšlení. Počítače, mobily, televize, rádia a další krámy nám sice usnadňují život v mnoha ohledech, ale mnoho lidí je neumí využívat střídmě, tj. tak, aby měli čas i na jiné hodnotnější věci. Jaké? Však vy víte. A pokud ne, tak zkuste nezaplatit účet za elekřinu, počkejte, až vám ji vypnou a pak zjistíte, kolik jiných užitečných věcí jste stihli udělat.



Blog. Můj útěk. Moje útěcha, když nevím, co dál. Lepší vymýšlet články, číst jiné blogy a odreagovat se, než se pořád zabývat sama sebou. Prožívám jakousi osobní krizi. Dokonce ani nemám sílu psát alegorické články o svých pocitech. Sama nevím, co cítím; nevím, co chci; nevím, jak se rozhodnout. Všechno mě to děsí, chci utéct pryč.

Metalnáramek z pásku na hodinky

20. ledna 2013 v 17:30 | Miriam |  Vyrábím
Už dávno jsem dostala od svého přítele outdoorový pásek na hodinky (bez hodinek) v tmavě zelené až hnědé barvě. Líbil se mi, ale neměla jsem jej k čemu nosit.
Vypadal asi nějak takto...


A včera mě opět postihla kreativní múza, která mi vnukla nápad.
Vzala jsem černý fix na textil a začala jsem po pásku čmárat. Za chvíli byl celý černý.
Ovšem nebylo to ono, potřebovalo to ještě nějakou úpravu. Vzpomněla jsem si na zbytek svých pyramidek ze starého roztrhaného náramku. A hádejte, co jsem s nimi udělala...











Další metalácký (chcete-li rockerský) náramek do mé sbírky. :)


Doma jako na horách

20. ledna 2013 v 10:50 | Miriam |  Auto-photo
Bydlím docela vysoko, nejsou to hory, ale je to pěkný kopeček. Je tady asi třicet čísel sněhu, bílé stromy se naklánějí pod jeho tíhou a já si to vyšlapuju s boardem na kopec.
Problém je v tom, že než tam vylezu, už mě začínají pobolívat nohy. Je to trochu nefér - člověk šlape patnáct minut, aby se dostal co nejvýše a pak za minutku sjede dolů. Chodím domů vyřízená z chození v těch obrovských botkách místoho toho, abych byla unavená z jezdění a držkopádů.
Chci jezdit na hory jako ostatní. A kolem domu nechci tolik sněhu a takovou zimu. Obávám se, že se toho nedočkám. Takže budu dál každý vzimní víkend šlapat zasněžený kopec a budu si užívat alepoň ty kratičké momenty na snowboardu. :)


Glen mě uklidňuje

17. ledna 2013 v 15:42 | Miriam |  Rock
Dnešní počasí mi připomíná hory. Mám sice hory ráda, ale rozhodně se taková chumelenice a ostrý mrazivý vítr nehodí do každodenního života studenta gymnázia. Když jsem ráno zapálila cigáro, málem mi upadla ruka, jak byla zmrzlá.
Nesnáším zimu!
Je paradoxní, že metalistka si v náplavě vzteku z počasí a celkového sletu situací pustí radši Glena Hansarda než rock či metal. Mám na takové nostalgické věci v zimě chuť. Uklidňuje mě to, ale jiným způsobem než tvrdší hudba. Neumím to popsat.



Instrukce k videu - kliknout na HD kvalitu, spustit, poslouchat, vychutnávat, nechat volný průbeh emocím tak, jak to dělá při zpěvu sám Glen. :)



Pro milovníky Glena doporučuju jeden z jeho koncertů. Narazila jsem na něj, pustila jsem jej a musela jsem koukat a poslouchat až do konce.

Love is like a sin

13. ledna 2013 v 22:01 | Miriam |  Ostatní
Láska je snad jediné, co může člověka shodit na úplné dno, anebo jej může dostat tak vysoko, jak se mu ještě nikdy nesnilo.
Láska nemá přesnou definici, a přeci existuje v srdci každého znás. Pro každého to znamená něco jiného.
Někdo o ní ještě neví, někdo si to neuvědomuje, někde si to nechce připustit. Jiní kvůli ní trpí, trápí se, a ti šťastliví radostně poskakují.
Připadá mi, že nejsem ani jeden z těchto případů. Láska hory přenáší je jen jedno z optimistických přísloví, které časem člověk zavrhne. Jsem šťastná, miluji. Ale není to to, po čem toužím. A pořád si to vyčítám. Okolí mi to vyčítá. Po výčitkách přichází sebenenávist a smutek. Po smutku může člověk upadnou ještě níž. Anebo jej může někdo vytáhnout ven. Ovšem nevím, jestli je správně, když vás z té propasti vytáhne někdo jiný, než ten, kdo by měl. Nevím, jestli je to smutné, jestli je to správné, jestli to tak má být. Proč? Protože teď se opět propadám. Ale ne tam, kam předtím. Teď se propadám do sfér nevědomosti. Nevím, co chci. Nevím, co dělat. A nevím, jak žít dál.
Láska lidem dokáže ukázat jiné lepší dimenze života, ale zároveň jim všechno umí dokonale zkomplikovat.










Ano, vím. Je to ošemetné kýčovité téma. Ale člověk jako já, pohlcen v zajetí všech okolností a problémů občas musí dostat napovrch i to, co se hromadí uvnitř. Heh, a připadá mi, že začínám být králem jinotajů. Čtenář může být po přečtení mých článků podivně confused, anebo v polovině přestane číst, protože nerozumí...

Krtečkovy kalhoty

13. ledna 2013 v 11:36 | Miriam |  Auto-photo
Dostala jsem z druhé ruky krtečkovy kalhoty. Samozřejmě jsou černé. Moc se mi líbí. Těším se, až bude tepleji s budu tyhle věci nosit. Ovšem na nohách nebudu mít už ty zateplené crocsy. :D


Jak se vám líbí tyhle "kraťasy s kšandama"?




Born to be bad?

10. ledna 2013 v 22:21 | Miriam |  Povídání
Někdy přemýšlím nad tím, že život je moc krátký na to, aby ho člověk prožíval v čekání. Je to jako by žil v úsporném režimu a čekal až přijde uživatel, který ho probudí.
Mám poslední dobou takový divný pocit. Myslím na věci, na které bych myslet neměla. Přemýšlím nad budoucností. Jsem si čím dál víc vědoma toho, že moje činy ovlivňují mou budoucnost. Budoucnost týkající se školy, vztahů, rodiny, známostí.
Nedávno jsem poslouchala song od The Runaways s názvem Born to be bad. Holky tam zpívají o tom, jak se vykašlaly na své rodiny, protože doma nebyly spokojené, bezhlavě se tedy daly na hudební dráhu. Šly za svým snem a na několik let se jim splnil. Dosáhly toho, čeho chtěly. Vzbouřily se proti nepřátelům, rodině, proti světu.
Born to be bad. Někdy se snažím být hodná holka. Jindy je mi všechno fuck. Dvě tváře. Snaživá holka, která chce něčeho dosáhnout. A ta druhá převažující tvář holky, která se chce věnovat hlavně svým zálibám, chce se vykašlat na všechny problémy a chce začít žít. A když to nejde, tak to řešit po svém - jednou za čas se pořádně odreagovat. Kdekoli, s kýmkoli, s čímkoli. Potřebuju to. Nedokážu jen tak nudně pajdat po světě bez cíle, bez vzrušení, bez jistoty, bez svobody a bez peněz.
Mimochodem, nechce nějaká charita přispět chudé dívce asi tak 3000 nebo 4000 Kč? :D Nutně potřebuju nový mobil. A když má být nový, tak se vším všudy. Můj chudák se pořád vybíjí a seká. Už několikrát se na mě vysral, jen tak se přes noc vypnul a ráno mě nevzbudil. ZASE! Je opravdu super vstávat 15 minut před odjezdem autobusu, heh. Ale jak po něm mám chtít buzení, když sotva vydrží těch sedm až osm hodin ve škole? :D Už jsem skoro jako on. Taky jezdím ze školy totálně vyřízená a ještě víc mě vyřídí představa toho, co se budu muset doma všechno naučit.

Mise splněna - autorka blogu si opět postěžovala na svůj neblahý život. Nyní může pokračovat dále ve své činnosti, to jest učení se fyziky. A nebo se na to možná vykašle. Možná určitě. Fyzika jí je totiž u prdele. Cha!
Poslouchám Blus Aus Nord a nemyslím si, že by to působilo tak depresivně, jak si lidé myslí. Nebo snad ano?


Krásy zámku?

8. ledna 2013 v 16:28 | Miriam |  Fotím
Někdo by na zámku fotil krásnou architekturu, detaily soch nebo rostliny v parku. Já už mám zámek v Hradci nad Moravicí prolezlý a vyfocený ze všech možných stran a úhlů, takže se zabývám obyčejným černým plotem.








Miluju Monster Inc.

6. ledna 2013 v 15:06 | Miriam |  Co mě zaujalo...
Monster Inc. (česky Příšerky s.r.o.) - jeden z prvních animovaných celovečerních filmů pro celou rodinu od Disney Pixar. Můj úplně první animák, poprvé v životě jsem byla s tatínkem jako malá v kině právě na tomto filmu. Zamilovala jsem si jej a zůstalo mi to. Doteď tento filmík i další animáky od Disney Pixar a DreamWorks mám moc ráda. Obyčejně koukám na vážné filmy, psychologická dramata, thrillery, horrory a "lepší" romanťáky, které mě nutí zamyslet se. Ale animáky jsou něco jiného. Jsou milé, vtipné, pro jakoukoli věkovou kategorii a zároveň také přinutí člověk zamyslet se.
Co víc? Nechci zde psát obsah ani to, jak je to úžasný film. Mnozí z vás jej už jistě viděli (byl publikován v roce 2001, což už je pěkná řádka let :D). Vzpomněla jsem si na něj, protože jsem někde zaslechla a četla, že chtějí moje oblíbené Příšerky předělat do 3D verze. Jestli to opravdu tvůrci udělají, tak na to do kina musím jít. Viděla jsem ten film nespočetkrát, ale určitě to bude stát za to. :)


A zde video, na které jsem dnes narazila. Nějaký týpek pod přezdívkou Pogo dělá hudební mixy z filmů a seriálů (můj oblíbený je Pogo does Dexter). Zaměřil se i na Monster Inc. Všechny úseky s malinkou Boo vypadají opravdu roztomile. :)