Prosinec 2012

Co má chudý a co má bohatý?

30. prosince 2012 v 13:14 | Miriam |  Povídání

Jsou zimní prázdniny. Jsem se sestrou u babičky. Matka i otec jsou oba u svých milenců (veřejné tajemství, které už radši nekomentuju). Musela jsem si zajít po dlouhé době na pívo. Pozval mě kamarád z letních prázdnin. Vidět se po několika měsích bylo zprvu zvláštní, ale řeč nakonec zase skončila tam, kde byla i v létě. Z piva se vyvinulo víno a to pak ženská pořád jen mluví a mluví a když pak dojde na wc, podívá se na sebe do zrdcadla a sama si v duchu říká "Panebože, co to zase melu za sračky?" Začala jsem analyzovat jeho život. Je mu prý všechno jedno a nemá pro co žít a já jakožto budoucí superpsycholožka (ach, vtipné) jsem se mu snažila dokázat, že všechno mu jedno není, jelikoš zde stále je, žije a má plány do budoucna.
Jsem hrozná, že takhle vstupuju do cizího života. Musel mi to trochu oplatit. Začali jsme srovnávat naši situaci. Já - chudá holka nakupující oblečení u vietnamců, jsem ráda že nějak žiju, že nám jde doma elektřina a v ledničce leží máslo s rohlíkem. Zatím co on - kašle na školu, má brigádu, ale peníze nepotřebuje. Pořád mu někdo z rodiny přispívá, prodává své výrobky, pracuje, ale neví co s penězma. Většinu volného času tráví chlastáním. Takhle se nejlépe utrácí.
Došli jsme k názoru, že i přesto, že nemám peníze na různé věci, nemůžu se jen tak někam dostat, nemůžu si nic dražšího dovolit - tak i tak jsem asi spokojenější ve vztazích a jsem vděčnější za každou maličkost. Kdežto on si může dopřát cokoli, byl všude možně v cizině, má známosti a plno nabídek, protože na to má peníze. Ale co se týče spokojenosti a vztahů - naprostý propadák. Jakoby stál pořád na jednom místě.
Člověk nemůže za to, v jaké rodině se narodil. Je jen na něm, jak se k tomu bude stavět, jaký si udělá život. Podle mě jsou chudší lidé vděčnější za maličkosti a mají větší radost z toho, když si na něco vydělají a pak si to koupí. Je to jiné, než když se snadno bez hnutí prstu dostanete k penězům, kupujete si co chcete a na chvíli jste spokojeni.
Víte, ten večer jsem vypila nemálo vína. A asi polovinu dne jsem nic nejedla. Umíte si představit ten bolehlav v pět ráno? :D Ovšem žeto stálo to za to. Člověk si občas musí zahrát na chytráka a měl by občas přemýšlet nahlas před přáteli, aby se vypovídal a obohatil se i o jejich názor.
Oh, po dlouhé době píši dlouze a kupodivu celkem smysluplně. Kde se to ve mě najednou vzalo? Že by volný čas? To asi ne, měla bych si dělat plno věcí do školy - učit se, opisovat sešity, psát kompozice apod. Ale neumím se k tomu stále přinutit. Taky to znáte?
Ubohý je život gymplákův. A také je velmi ubohý život kuřákův, který nemá v kapse žádné peníze. Heh.


Pár dní před Vánocemi

26. prosince 2012 v 13:28 | Miriam |  Fotím
Pamatuju doby, kdy sněžilo už od listopadu. A tento rok? Sníh nikde. Volejte sláva! Sníh mě v každodenním životě nepříjemně otravuje. Mám jej ráda jen na kopcích a horách.
A tak jsem tedy vytáhla foťák pár dní před vánocemi, abych zaznamenala, jak to tento rok vypadá. Člověk by čekal, že ty kapičky budou alespoň zamrzlé, ale ani to ne! Jsem šťastná, taková zima se mi líbí. :D


Oni dva v divokém světě

23. prosince 2012 v 21:46 | Miriam |  Kreslím...
V hodinách zeměpisu se najde hodně volných chvílí pro mou "kreativitu". Myšlenku v tom musí každý najít sám.
Pro mě to znamená jediné - bezpečí. Když je se mnou, cítím se, jako by mě už nemohlo nic zlomit.
Ale jak často a jak dlouho mě tento pocit obklopuje?





Metal makes me cum (tričko)

22. prosince 2012 v 20:33 | Miriam |  Vyrábím
DIY (do it yourself), jak vyrobit "metalácké triko". Savováním jsem změnila své staré černé tílko. :)



Neuskutečnitelný wishlist

20. prosince 2012 v 22:35 | Miriam |  Povídání
Taky už jste někdy na takový blogerský wishlist narazili?
Já už mnohokrát. A když mi můj přítel řekl, ať mu napíšu, co bych si přála na vánoce, tak mi to připomnělo články tohoto typu.
Vzhledem k naší finanční situaci můžu o těchto věcech jen snít.
Ale dejte mi alespoň tu možnost snění a nereality...

Chci...


Reproduktory k 2.1
Víte, muzikantovo ucho nerado poslouchá ukňučený notebook a nerado má v uších sluchátka 24 hodin denně. Líbí se mi něco v tomto stylu. Otec slíbil, že mi něco takového pořídí, ale moc mu nevěřím. Beztak mi dá naše starší (ale skvělé) bedničky od starého počítače.



Externí disk
Nutně potřebuju místo na filmy a hudbu. Potřebuju taky zálohu. Ale co, život je adrenalin a snažím se si nepouštět viry "k tělu". :D



Glady KMM (popř. Steel) Černé, minimálně 14 dírkové
Ty botu musím mít, sním o nich už od prázdnin. Počítala jsem a svým velmi nepravidelným "příjmem" (od babičky) na ně budu šetřit ještě asi dva roky (pouze v případě, že bych přestala kouřit, což se asi nestane :D).




Mobil
Moje stará nokia, chudák malý, už nezvládá a nestíhá. Nejen, že její baterka umírá každý den, ale systémově je můj téměř nerozbitný mobil totálně na nic, je strašně zpomalený, neumí fotit a moc se toho do něj nevleze.
Nejsem zvyklá na dotykové mobily, ale chci si na ně zvyknout. Mají stovky výhod. Pro mě by byla hlavní wifi a taky slušný foŤák stále u sebe. Když už jsem něco začala hledat, tak mými kritérii byl pěkný černý vzhled, velikost a slušný foťák. Tento hezoun je jeden z mých favoritů (Sony Xperia Miro). :)
Mimochodem, toho se stejně nedožiju, i kdybych chtěla. Navíc bude přeci konec světa. Berme to s optimismem.





Gratuluji všem, kteří se dostali až na konec článku. Moje zhulené, opilecké a sebelítostivé keci nejsou to pravé ořechové pro čtvrteční večer. Navíc jsem náročná, neschopná a neumím si stále prý uvědomit, v jaké situaci se naše rodina nachází. Ok. Však já po ničem nic nechci. Jen tak tajně sním. (A to jsem ještě nezačala psát o tom, jaké mám pocity, když koukám na stránky metalshopu - ACH.)
Žijte v míru, vemte Míru a pijte s Mírou!

Piano cover - Promise (Silent Hill)

18. prosince 2012 v 19:17 | Miriam |  Covers
Akira Yamaoka - Promise (Reprise)
Prý soundrack ze Silent Hill 2. Neviděla jsem ten film, ale na soundtrack jsem nějakým způsobem narazila, zalíbil se mi a do půl hodiny jsem jej uměla zahrát. Je to strašně lehká věc, občas si to ráda hraju. :)




Uvědomila jsem si, že už jsem dlouho nenahrála žádný svůj cover, musela jsem to napravit.
Pokud to můj foťák vydrží, tak zde v blízké době budou další. Možná.



Chci se posunout

17. prosince 2012 v 20:53 | Miriam |  Povídání
Nalhávám si, že jsem v klidu. Ale co cítím doopravdy? Nevím. Nemůžu. Nechci.
Jediným mým dosavadním životním úkolem je učit se, ale nemůžu se soustředit. Nejde to.
Chci se posunout dál, zdá se mi, že stojím zamrzlá na jednom bodě. A mrznu, mrznu čím dál víc, kusy ledu se na mě lepí, tvoří tlustou průhlednou vrstvu. Nemůžu je roztříštit ani roztát. Potřebuju k tomu sílu a teplo. A to je to, co mi schází.
Člověk si najednou připadá tak naivně, když si sám sobě navrací nepříjemnou minulost do reality a všechno tím zhoršuje.


Spusťte v HD kvalitě.

Národní obrození a winter sun

17. prosince 2012 v 18:05 | Miriam |  Fotím
Řeknu vám, je to vážně deprese, když se rozhodnete v šest večer otevřít sešit a zjistíte, kolik učiva zahrnuje národní obrození. Ovšem mnohem extrémnější deprese se dostaví, když si vzpomenete, že na toto učivo zítra ve škole píšete písemku. A ta nejextrémněji krutopřísná deprese vás povalí na zem, když si uvědomíte, že vše co umíte je jen K. H . Mácha.

A proto beznadějně zveřejňuji optimistický článek v tomto sychravém neslunném a depresivním dnu. Bohužel to mou depresi způsobenou národním obrozením nijak nezlepšuje.
Snažte se přežít krutou bílou zimu a milujte český jazyk!





Nedělní světlo

16. prosince 2012 v 21:04 | Miriam |  Fotím

Máme sice doma adventní věnec, ale já si v pokoji vystačím s malou svíčkou v keramiském hnečku (který jsem si mimochodem vyrobila sama někdy na základce). :)



Colours

16. prosince 2012 v 11:05 | Miriam |  Fotím
Barvy v mé hlavě míchají se dohromady. Není to duha ani obvyklý černobílý svět. Je to něco nového, něco jiného, krásného, milého. A zároveň uvnitř umírám smutkem.
Ženy jsou strašlivá stvoření - neví, co chtějí. Naneštěstí nejsem jen žena; jsem stvoření, které neví, na čem je a neskutečně rychle se mu mění nálady a pocity. Neví na čem je a bojí se, bojí...



Fotky z malování. Utírala jsem štětec do kapesníku a vzniklo tohle.