Říjen 2012

High as sky

29. října 2012 v 15:50 | Miriam |  Povídání
Dostala jsem od něj o prázdninách plno čokolády. Milky.
Přišla jsem po škole domů. Zelená radost mě absolutně zdeorientovala, už ochází a já jsem unavená. Jím jeho čokoládu.
Měla bych se učit psychologii a matiku, ale nechce se mi. Drogy jsou sfinstvo. Byla jsem zase v jiném světě.
Právě teď mám chuť koukat na nějaký filmík. A nebo seriál. Pustím si mého oblíbeného Dextra. Už jede sedmá série, jsem věrný fanoušek a každý druhý den kontroluju, kdy vychází další díl a kdy vychází české titulky (rychle vyrobené mi nevadí, stačí mi zkreslený základ toho, co povídají, titulky čtu jen po očku).
Co to zase melu?
Nefotím. Není čas a v tomhle hnusně zasněženém počasí foťák radši ani nevytahuju. Podle mě je to pěkný hnus. Sníh už v říjnu. Fuj, je mokrý a studený, lidi se zase musí navlékat, všichni vypadají jako chodící pneumatiky a balonky, všichni kolem kašlou a smrkají, mají mokré vlasy a zmrzlé řasy... Nesnáším zimu. Kdybych mohla jet na hory s boardem, tak mi sníh nevadí. Ale tady při každodenních povinnostech je to jen přítěž.

Blog. Cítím smog. Mozkomišní mok. Všude plno drog. Už to bude rok. Kvok. Kvok. Už je ze mě cvok.

Umělci

25. října 2012 v 18:38 | Miriam |  Rock
Páni umělci. Nostalgická rocková balada, připomíná mi pana eL, který... mě chce, ale já už jsem zadaná za někoho, koho doopravdy miluju. Pana eL mám moc ráda. Je mi ho líto, je na tom špatně. Ale já s tím už asi nic nezmůžu. Můžu jen doufat, že po dnešku zůstaneme přáteli a bude to zase ok.
Je to zvláštní pocit, když vám záleží na kamarádovi, který se trápí nešťastnou láskou kvůli vás. Konečný stav mého přemýšlení neví, jestli se s ním mám ještě někdy setkat, abych mu svou přítomností neubližovala ještě více.


Harakiri

23. října 2012 v 20:57 | Miriam |  Metal
Můj milý Serj má nové CD s názvem Harakiri. Celé toto CD je po hudební stránce mnohem slabší než jeho předchozí tvorba, ale kladem je myšlenka. Stačí se podívat na tento klip a zamyslet se. Myslím, že není, co dodat. Asi jen to, že Serj už není ten nerozvážný uřvaný zpěvák s bradkou, který zpíval se skupinou System of a down, teď je z něj velký kluk, který se zamýšlí nad světovými problémy.


Jednorohý bejk

23. října 2012 v 15:40 | Miriam |  Fotím
Fotek s krávami jsem nafotila poměrně hodně, ale toto už je asi poslední článek s nimi. :)
Zde je zachycen býk s ulomeným rohem. Asi si myslel, že vypadá děsivě, ale opak je pravdou.






Silný klip

22. října 2012 v 17:36 | Miriam |  Co mě zaujalo...
Na tento videoklip jsem náhodou narazila na Youtube. Zaujal mě, protože o tomto tématu slyším čím dál víc, dříve jsem se s tím potýkala sama, dnes se bojím, že jsem příčinou myšlenek mého kamaráda. Bojím se o něj, ale zároveň vím, jaké to je - nemít pro co žít, myslet jen na to, jak utéct z kruté reality jakýmkoli způsobem a čekat na ten vhodný okamžik. Dělat všemožné blbosti a nemyslet na své zdraví, na ohrožení svého života.


Milky na pastvě

22. října 2012 v 13:36 | Miriam |  Fotím
Po tomto pohledu jsem dostala neskutečnou chuť na čokoládu. Taky vám to připomíná starou reklamu na Milku? :D



Ty krávo!

20. října 2012 v 19:45 | Miriam |  Fotím
Už vím, proč mi někteří lidé říkají "Ty krávo!" Je to určitě tím, že blbě čumím, stejně jako krávy.
Ne, že bych si tohle zvíře oblíbila, ale jsou strašně fotogenické a tupé. Vždycky se přijdou podívat blíž a očuchávají mě těmi svými obrovskými čumáky. Někdy se jim vážně musím smát, když kvůli mě narážejí do elektrikou nabitého ohrazení...



Tuto jsem si zvláště oblíbila. Roztomile se ksichtí. ↑↑
















Mistr Mozart na mě má špatný vliv

18. října 2012 v 19:53 | Miriam |  Co mě zaujalo...
V hudebce jsme začali brát klasicismus, což znamená 1. Vídeňská škola - Hayden, Mozart, Beethoven. Haydna nemusím, ale Mozart s Beethovenem byli podle mě skvělí hudební skladatelé. Nikdy jsem jejich hudbu moc neposlouchala, jen jsem od nich hrála pár kousků na klavír, ale po zhlédnutí filmu Amadeus jsem si musela Mozartovu hudbu stáhnout. Zvláště hudbu, kterou skládal ke konci svého života, protože ta je podle mě nejdokonalejší (a je také mnohem méně veselejší, než jeho dřívější tvorba).
Jeho Requiem (celá zádušní mše) mi hraje doma už dva dny a dnes mě nechce pustit k učení.
Je známo, že Mozart se nezajímal o nic jiného, než o hudbu, psaní hudby, hraní her, ženy a oslavy. Není divu, že mě jeho hudba odrazuje od učení. Byl to génius, který se nemusel učit třeba sloučeniny boru a výrobu skla.
Já chci být taky génius bez toho, aniž bych znala tyhle chemické sračky! Dnes se to tak trochu naučím, zítra po písemce zmáčknu v hlavě tlačítko reset a všechny informace o chemii z mé hlavy zmizí. Super systém, že? Instalace je jednoduchá. Učte se pouze den před písemkou jednu hodinku večer s očními víčky držícími pouze na sirkách. Pomáhá to. Opravdu. Nevěříte? Věřte. :D

Úžasná scéna z filmu, kdy Mozart skládá skaldbu Confutatis. Saliery ji zapisuje pouze podle sluchu a instrukcí.


A zde je celá skladba. Nádherná věc. Miluju to střídání Basů s alty a soprány. Ach...


Kouřící kráva

17. října 2012 v 20:13 | Miriam |  Fotím
Mnozí už jistě slyšeli, že asi sto metrů od našeho domu se na kopci pasou krávy. Dnes se mi povedlo je přilákat k sobě - zaujala je moje hudba puštěná z mobilu. když jsem si zapálila cigaretu, jedna z nich to přišla omrknout zblízka. Nabídla jsem jí jednoho šluka. Ona si fakt chtěla potáhnout! No přesvědčete se sami. Asi už nebudu kouřit jen s některýma krávama před školními branami, ale i s krávama u nás na poli. Heh.





Proč se smát?

16. října 2012 v 16:11 | Miriam |  Povídání
Nevidím důvod, proč být momentálně šťastná.
Můj přítel bydlí na druhé straně republiky. Neskutečně mi chybí.
Můj skvělý kamarád se kvůli mě ztratil. Bojím se o něj.
Škola na mě tlačí. Zjišťuji, že můj mozek nemá objem nafukovacího balonu.
Rodiče jsou stále nějak bez peněz. Za chvíli se budeme podobat té židovské rodině z mého snu.
Ale možná taky ne. Možná je ok se takto přetvařovat, usmívat se, člověk si na to časem zvykne. Ve škole před kamarády to jde snadno. Je lepší radši zapomínat a dělat si z určitých věcí srandu, než být každou chvíli citlivkou na entou. Citlivkou můžu být jen sama v sobě. Je to tak a bude to tak.
A víte co? Chybí mi procenta a bezdůvodný smích - s alkoholem a s trávou je všechno jiné. Člověk se ocitne tam, kde chce být. Podle mě je to skvělé odreagování od čehokoliv.
Jdu se připravit na zítřejší písemky. Závidím lidem, kteří se doma nemusí skoro vůbec učit a z testů mají jedničky. Ano, takoví opravdu exitují, ale já mezi ně bohužel nepatřím. Někdy se učím třeba celé odpoledne s přestávkami, ale moje známky podle toho nevypadají. Jako útěchu si říkám "už jen dva roky a půl" a radši nemyslím na to, co bude po gymplu. Heh, nepěkně jsem si to zařídila. Člověk je na konci základy ještě pěknej blbeček, který neví, co ho čeká.

Žijte. Pijte. A pak třeba zhnijte. hnijte. nijte. ijte. jte. te. e. . .


Narazila jsem na takovou mladou hudbu s poměrně pěknou zpěvačkou.
Nevím, jestli mě víc zaujala hudba nebo klip.