Srpen 2012

Mám doma vlka

31. srpna 2012 v 19:51 | Miriam |  Kreslím...
Včera můj pejsek v noci vyl na měsíc. Byl úplněk. Když jsem vykoukla z okna, znělo to, jako by z povzdálí vyl vlk.
Dnes jsem měla slabou chvilku, nechtěla jsem propadnout myšlenkám, které mě pronásledují od rána do večera. Vzala jsem do ruky papír a tužku a začala kreslit. Včerejší noc mě inspirovala.
Začala jsem fixou kreslit základ, který měl vyniknout v popředí a po té jsem kreslila lesík osvětlený lunou. Do té doby, než jsem začala kreslit bílé paprsky to vypadalo pěkně. Trochu jsem to tím pokazila, ale co už...



Můj vlček mi ale připadal maličko jednotvárný. Chtělo to barvy, aby vyniknul.




Když jsem dokončený obrázek poslala svému milému, po několika minutách mi ho poslal zpět v temné podobě.
Tato verze se mi líbí asi ze všechn nejvíc. Jen měsíc zaniknul. Ale když se nad tím zamyslíte, vlk na kameni je "stříbrně" bílý, což by mohlo znamenat, že jej měsíc osvětluje z našeho pohledu.


Slunečnice

31. srpna 2012 v 8:53 | Miriam |  Fotím
Úlovek z babiččiny zahrady.


Hraju

30. srpna 2012 v 14:05 | Miriam |  Auto-photo
Někdy mi připadá, že moje opravdové neexistuje. Život je někdy jako divadlo, člověk je hercem na jevišti. Někdy toho využívá a hraje si.
Člověk sám sebe nezná, víc ho znají jeho přátelé.



Vždycky jsem chtěla mít nějaké pěkné fotky u klavíru. Nějaké mám, hlavně z koncertů, ale vypadám tam vždy podivně. A tak jsem zkoušela doma samospoušť...



...která mě zachytila vždy v divné pozici. Opět to není podle mých představ. Jsem moc náročná.



Hraju na piáno. Hraju svou roli. Hraju a bojuju.




Listy napuštěné krví

29. srpna 2012 v 13:04 | Miriam |  Fotím


The Hill

28. srpna 2012 v 20:16 | Miriam |  Fotím
Přišla jsem dnes jako hodná holka domů včas. Udělala jsem pár sedů-lehů, nachystala večeři, snědla jsem ji a pak ulehla ke knize. Když jsem vycítila, že jsou všichni venku a já jsem doma sama, usedla jsem ke klavíru. Chvíli jsem jen tak seděla a přemýšlela. Zahrála jsem si vysoce návykovou skladbu z filmu Silent Hill (Promise Reprise). Pak na chvíli struny klavíru utichly. Vzpomněla jsem si na moji srdcervoucí skladbu z filmu Once. Už dlouho jsem ji nehrála. Začala jsem hrát jen doprovod a pak jsem začala i zpívat. U klavíru si moc nezpívám, ale dnes mi to nepřipadalo nijak divné, šlo to ze mě nějak samo. Už ani nevím, kolikrát jsem tu skladbu hrála dokola. A už vůbec nevím, jak to mohlo pro neřítomné obecenstvo znít. Nejdůležitější byl ten pocit...


The Kill

28. srpna 2012 v 8:47 | Miriam |  Rock
Bury me, bury me... But I'm NOT finished with you. I can't do it.
I wanna be someone else. I don't wanna be at home. I wanna be dead, I wanna see blood. Yes, my thoughts is a few abnormal. Fuck it.

Cigarette

27. srpna 2012 v 20:40 | Miriam |  Auto-photo

Tuning batohu

26. srpna 2012 v 21:45 | Miriam |  Vyrábím
Ze starého pásku mi zbyly pyramidky a nějaké kroužky.
Mám ráda zelezné, stříbrné a postříbřené věci. Skvěle se to hodí k černé.












Můj fishbone otvírák. Je moc pěkný a hodně užitečný. Heh.

Now we are free

25. srpna 2012 v 23:00 | Miriam |  Ostatní
Tohle nikdy nebyl styl hudby, která by mě nějak uchvacovala, ale tohle mě nějakým způsobem vtáhlo a já si nemůžu pomoct.
Film jsem neviděla, ale chystám se to napravit.


Zimmer

25. srpna 2012 v 12:52 | Miriam |  Co mě zaujalo...
Hans Zimmer. Člověk, který se vžije do filmu a slyší v něm hudbu dřív než ji složí. Začala jsem poslouchat jeho soundtracky. Některé filmy jsem ještě ani neviděla, ale soundtracky miluju.
Dám si do uší špunty, aby mě nerušilo okolí, naplno si pustím Zimmera a sním, přemýšlím, nebráním se fantazii. Plnost symfonického orchestru, zvláště smyčcových nástrojí mě vždy uchvátí a dostane mě do mého osobního tranzu. Jako bych byla někde jinde...

Film Počátek jsem ještě neviděla, ale jakmile jsem slyšela soundtrack, měla jsem pocit, že umírám a slyším něco, co se v reálném světě slyšet nedá. Zkuste si zesílit basy podle libobosti a poslouchejte, rozjímejte a vžijte se do toho.