Jste ve všech směrech krásnější než já. A přeji vám to.

24. května 2012 v 18:19 | Miriam |  Povídání
Lidé by si měli vážit toho, co mají. Měli by být šťastní za každou maličkost. A také by měli věřit tomu, že všechno špatné je k něčemu dobré.
Proč se mi tomu nechce věřit? Proč nejsem šťastná? Proč si ničeho nevážím? Vzdala bych se všeho, abych mohla být s Ním. Na ničem a na nikom mi nikdy nezáleželo víc. Nikdy jsem nikoho tolik nemilovala a už nikdy nebudu schopna takto milovat někoho jiného. Ale vím, že nemůžu nic udělat. Vlastně můžu. Mohla bych udělat plno věcí, ale vážně chci mít obrovské problémy? Větší problémy než teď? Stálo by to za to? Utéct je ještě podlejší než milovat někoho, kdo by se mnou správně neměl nikdy být.
Jsem mladá, je mi šestnáct, chci si užívat života, učit se a zároveň žít. Takto jen přežívám u počítače zavřená ve svém pokoji proto, abych mohla být s ním. Abych ho mohla vidět přes webku a psát si s ním.
Jsem ten typ člověka, který rád riskuje. Vím o sobě, že se občas chovám vyzývavě a ráda flirtuju. Sakra, proč? Mám už i strach jít ven s kamarádem. Jak naivní, že ano? Myslím, že tohle bych neřešila, kdyby tady byl on. Ale když tady není, tak se potýkám s velkým pokušením. Navíc mám podivné názory, které mnozí asi nikdy respektovat nebudou. Například? Neberu líbání jako nevěru. Nevěra je pro mě větší náklonost k člověku, se kterým nejsem zadaná a samozřejmě samotný sex s někým takovým je pro mě obrovským hříchem. Paradoxní je to, že bych asi nejásala, kdybych ho s nějakou viděla. Jsem hodně žárlivá. Ale pokud budu stále vědět, že mě opravdu miluje a k ničemu jinému nedošlo, tak to s nepříjemným pocitem spolknu...
Sakra, jsem divná, že ano? Jsem sama ze sebe opět znepokojená. Ze sebe a ze svého chování, ze svých názorů. Jsem zvrácená. Měla bych se potrestat a zůstat tam, kde jsem. Držet hubu a čekat léta na osvobození, jako princezna zavřená ve věži. Ale jak to má vydržet tak netrpělivý člověk jako jsem já?
Nikdy jsme se neměli potkat. Ale teď už to nevrátím zpět. A nemůžu ho opustit. Nikdy. Dokud budu žít, tak nikdy.


Je mi jedno, jak tohle všechno zní. Je mi jedno, co si kdo myslí. Ale není mi jedno, co bude dál. Musí nastat změna. Velká změna. Ale já ji učinit nechci. Ani nevím, jaká změna by to měla být.
 


Komentáře

1 miro-smajda-daily | Web | 24. května 2012 v 18:22 | Reagovat

každý je krásný něčím jiným.. není to o směrech.. jenom čas věřit v to.. věřit sobě..

2 ♥Verča ♥TVD♥ | Web | 24. května 2012 v 18:24 | Reagovat

pěkný bloček :-)

3 Kykyňa | Web | 24. května 2012 v 19:44 | Reagovat

Ak by ti nevadilo, keby si ho videla s inou ako sa bozkáva, tak vydržíš celkom veľa. Ja by som to nechcela nikdy zažiť. Sú aj takí, ktorým to nevadí, ale mne by sa srdce rozlámalo. Pre mňa nie sú bozky len balíček ku flirtovaniu. Prežívam to omnoho viac osobnejšie, vášnivo, zaľúbene. Bozky pre mňa znamenajú veľa.
My obaja máme rovnaký názor o nevere, preto si nič také ani nerobíme, nedráždime sa navzájom.

4 SkyBob | Web | 28. května 2012 v 11:08 | Reagovat

Nic takového jako: "byla to jen pusa" pro mě prostě neexistuje. Něco takového je pro mě naprosto nemyslitelné a absolutně to zavrhuji. Teda až na pusu k narozeninám :-) ta být prostě můsí

5 Amelie | Web | 31. května 2012 v 13:23 | Reagovat

Nejsi zvrácená, nejsi divná, jsi jen mladá, tápající, hledající dívenka. Jsi milá, chytrá, báječná holka. Věř si. Buď sama sebou. Bude líp.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama