Květen 2012

Smokewalks

13. května 2012 v 11:03 | Miriam |  Auto-photo
Svůj foťák nenosím všude, ale mám vždy po ruce svého starouška Nokiu. Ano, jsou to jen ubohé 2 megapixely, ale občas se něco malého zadaří.
Toto je jedna z mých procházek na pole při západu slunce. Mám takových polí a kopců kolem domu plno, takže můžu jít koukat na svět shora kdykoli se mi zachce.







I'm lost without you

12. května 2012 v 16:06 | Miriam |  Rock
Yes, I'm lost. But I can see anything what we have to do with this problem. We must be in trouble. It can't be simple. It can't be fine. I'm so afraid...
And what about hope?
Hope is for sissies.
I think I'm are sissy.



Cosigothrockového?

12. května 2012 v 10:00 | Miriam |  Auto-photo
Můj šatník obsahuje převážně černé oblečení. Miluju černou. A když mi někdo řekne, že černá je smutná nebo není barevná tak odpovím "Smícháním všech barev vznikne černá. Stále si myslíte, že není barevná?"
Mám ráda tu tajemnost temných barev. Někdy chodím oblékaná slušně, jindy na sebe hodím plno rockerských náramků, řetízků, pásků a hodně černé linky pod oči. Toto je ta slušnější verze...
A nesmějte se těm věcem za mnou :D




Co se v mládí naučíš, ve stáří zapomeneš?

9. května 2012 v 16:57 | Miriam |  Uvažuji...
Po několika letech poslouchání hudby za chůze a v autobuse si neumím zvyknout na ten ruch. Odešly mi moje poslední sluchátka. A už tomu bude asi několi týdnů, co se to snažím překousnout. Jako by těch abstinencí nebylo málo.
Když jsem dnes po hodině klavíru čekala na zastávce, seděla vedle mě mladá paní s malou holčičkou. Byla tak roztomilá, když se snažila mluvit. A pořád si hrála, objevovala, poskakovala... Pamatuju si i na mou sestru, jak byla malinká. Je zvláštní, že já si do svých pěti let skoro nic nepamatuju. Když se usilovně snažím, vzpomenu si na útržky malých nepodstatných věcí. Modrý papírový pejsek nad mou postýlkou. Netrpělivé očekávaní návratu mamky ze strašidelné půdy. Vysoká teta a její pes Ajda. Teta kouřila a hrála tetris na takové velké šedé krabičce. A pak mám veliké okno, po kterém následuje školka.
Je zajímavé, že si člověk tuto dobu moc nevybavuje, ale dosud umí věci, které se v té době naučil. Všechny základy a obyčejné věci.
To mi připomíná dnešní hodinu chemie. Paní profesorka z nás už měla nakonci hodiny potlačovaný hysterický záchvat a brala to radši s rozvahou. Zahrála si na učitelku ze školky a řekla "Kdo bude odteď mlčet, ten ode mě dostane malý dáreček." Všichni ztichli jako malí a netrpělivě očekávali ukončení hodiny. Když konečně zazvonilo, paní učitelka začala rozdávat "dárečky". Kondomy. Každý dostal jeden kondom. Ano, nedělám si srandu. Už i na školách se atraktivně propaguje ta oblíbená a všeobecně známá činnost. Nemohla jsem se nezasmát holkám, které se cítily dotčeně (dělaly, jako by se jich to nikdy netýkalo, heh). A spolužačka mě dostala svým výrokem "Ty voe, spotřební doba do roku 2015? Dělají si prdel? To nepoužiju!" Chtěla mi to darovat. Ale přece jí neudělámtu radost. Chňa! :D
Musím se přiznat, že mě nedávno nepěkně otravovala myšlenka o dětech. Znáte ten pocit, když si říkáte, co by bylo, kdyby náhodou... Tralalá! Žádné kdyby. Žij přítomností, Miriam. Jako bys už teď neměla problémů až až.
Co víc dodat?
Dávejte si pozor.
Neříkejte o všech učitelích, že jsou to kreténi. Všichni nejsou stejní.
Nepřemýšlejte nad tím, co by bylo, kdyby...
A snažte si udržet dobrou náladu. Mě se to dnes vyjímečně daří. Po dlouhé době se cítím uvolněně. A je to příjemný pocit.
Přeji pěkný den. :)

ZlevaZprava

8. května 2012 v 12:13 | Miriam |  Povídání
Opravdu si už nepamatuji, kdy naposledy mě moje matka uhodila. Včera večer mě ale vylískala právem. Přišla jsem v noci domů pěkně nakalená. Možná by si toho ani nevšimla, kdybych nestrávila delší dobu v té malé místnosti se záchodem.
Měli jsme plánovanou akci. Chtěla jsem si to pořádně užít. A užila jsem si to. Jen jsem si myslela, že jsem odolnější. Nikdy mi totiž nebylo z chlastu takhle blbě. Dávám to za vinu trávě, která tam kolovala mezi lidma, které jsem viděla poprvé v životě. Ale to je jedno. Hlavní je, že jsem si to užila. Skvělý pokec. Zajímavé bylo, že jsem se bavila pouze s klukama. Spousta kluků, které jsem neznala a jen pár holek, které tam se mnou přišly. Ale nic se nezvrtlo. Náležitě jsem si to užila bez hřešení a problémů.
Potřebovala jsem zase pořádně vypnout, restartovat, ale stejně se toho moc nezměnilo. Pořád mám ten divný nejistý pocit, ačkoli vím, že si můžu být jistá. Už aby byly alespoň ty velké prázdniny, protože škola mi každým dnem leze čím dál víc na nervy. A ne proto, že by mě to nebavilo, jen mám plno dalších věcí v hlavě a neumím se soustředit...

Neoriginální video k songu Daisy. Klukům se hodně povedlo...

Změna

6. května 2012 v 10:24 | Miriam |  Auto-photo
Jak se člověk změní za 12 let?


Utopit se na dně, které neexistuje

4. května 2012 v 8:52 | Miriam |  Povídání
Odcházet v dešti a skrýt své slzy pod kapkami deště.
Připadám si čím dál níž. Jako by ta studna smutku, stýskání a zlosti neměla dno. Brzy, zanedlouho, už za pár dní, neboj,... Ty slova mě začínají štvát. Možná by bylo lepší říct už nikdy.
Ten strach z toho, že už to nikdy nebude lepší mě ničí. Nechci myslet.
Zase si stěžuju jak sebelítostivá pipka. Ale já vím, že ho to taky ničí. Jen je silnější než já. Co mi tady pomůže? Kdo mi pomůže? Nikdo, nic. Nikdy...

Maska

1. května 2012 v 19:51 | Miriam |  Auto-photo
Lidé občas potřebují masku proto, aby zakryli své pocity. Já už své pocity umím potlačovat natolik, že spíše občas potřebuju masku toho, co se ve mě doopravdy děje.