Květen 2012

Use smile or die

31. května 2012 v 21:54 | Miriam |  Fotím
Připadá mi, že facebookové pravidlo zní "Use smile or die!"
Smajlíci jsou všude, kam se podívám. Sama často píšu usměvavé smajly, ačkoli na mé tváři není ani zmínky po jakémsi úsměvu. Je to tak neupřímné, hrané, fiktivní, přetvářené,... jako celý tento svět.


Nikdy mě nepřestane udivovat...

30. května 2012 v 17:56 | Miriam |  Klasika a piáno
Nikdy mě nepřestane udivovat, nikdy mě jeho hudba neomrzí.
Mistře Chopine, buď mým mužem!


Každý den něco končí

28. května 2012 v 17:57 | Miriam |  Fotím
Zjistila jsem, že je nejlepší s sebou nosit foťák vždy a všude. Někdy se najdou chvíle, které stojí za to zaznamenat. Už jen obyčejný západ slunce na cestě domů mě uchvátil.



Dead

26. května 2012 v 13:32 | Miriam |  Fotím

Zpětné přemýšlení

25. května 2012 v 21:44 | Miriam
Když si zpětně po sobě čtu svoje výlevy, dělá se mi špatně. Jak jsem mohla něco takového říct, napsat?
Neopouštěj toho, koho miluješ, pro toho, kdo se ti líbí. Tím se odedneška držím víc než kdy dřív.

Dostala jsem dnes obrovský strach...
Koukala jsem na Silent Hill. Úplně sama, ve tmě. Teď mám strach se projít v noci po pokoji. Ty stvůry mě zabijou!
Včera v noci jsem to nevydržela a výčitky mě nesnesitelně sžírají. Jestli to zjistí rodiče, zničí mě.
A taky jsem opravdu pocítila strach z opuštění. Přemítala jsem si stále v hlavě, co že jsem si to vymyslela za podlé názory, abych si hrála na "silnou" holku. To nesmím dělat. Radši budu ten nejslabší kousíček na celém světě, než cítit, že to takhle to není správně a že bych tím mohla ztratit to nejlepší, co mám.

Mým jinotajům asi porozumí každý nějak jinak. Je smutné, že neumím nic napsat narovinu.

Jste ve všech směrech krásnější než já. A přeji vám to.

24. května 2012 v 18:19 | Miriam |  Povídání
Lidé by si měli vážit toho, co mají. Měli by být šťastní za každou maličkost. A také by měli věřit tomu, že všechno špatné je k něčemu dobré.
Proč se mi tomu nechce věřit? Proč nejsem šťastná? Proč si ničeho nevážím? Vzdala bych se všeho, abych mohla být s Ním. Na ničem a na nikom mi nikdy nezáleželo víc. Nikdy jsem nikoho tolik nemilovala a už nikdy nebudu schopna takto milovat někoho jiného. Ale vím, že nemůžu nic udělat. Vlastně můžu. Mohla bych udělat plno věcí, ale vážně chci mít obrovské problémy? Větší problémy než teď? Stálo by to za to? Utéct je ještě podlejší než milovat někoho, kdo by se mnou správně neměl nikdy být.
Jsem mladá, je mi šestnáct, chci si užívat života, učit se a zároveň žít. Takto jen přežívám u počítače zavřená ve svém pokoji proto, abych mohla být s ním. Abych ho mohla vidět přes webku a psát si s ním.
Jsem ten typ člověka, který rád riskuje. Vím o sobě, že se občas chovám vyzývavě a ráda flirtuju. Sakra, proč? Mám už i strach jít ven s kamarádem. Jak naivní, že ano? Myslím, že tohle bych neřešila, kdyby tady byl on. Ale když tady není, tak se potýkám s velkým pokušením. Navíc mám podivné názory, které mnozí asi nikdy respektovat nebudou. Například? Neberu líbání jako nevěru. Nevěra je pro mě větší náklonost k člověku, se kterým nejsem zadaná a samozřejmě samotný sex s někým takovým je pro mě obrovským hříchem. Paradoxní je to, že bych asi nejásala, kdybych ho s nějakou viděla. Jsem hodně žárlivá. Ale pokud budu stále vědět, že mě opravdu miluje a k ničemu jinému nedošlo, tak to s nepříjemným pocitem spolknu...
Sakra, jsem divná, že ano? Jsem sama ze sebe opět znepokojená. Ze sebe a ze svého chování, ze svých názorů. Jsem zvrácená. Měla bych se potrestat a zůstat tam, kde jsem. Držet hubu a čekat léta na osvobození, jako princezna zavřená ve věži. Ale jak to má vydržet tak netrpělivý člověk jako jsem já?
Nikdy jsme se neměli potkat. Ale teď už to nevrátím zpět. A nemůžu ho opustit. Nikdy. Dokud budu žít, tak nikdy.


Je mi jedno, jak tohle všechno zní. Je mi jedno, co si kdo myslí. Ale není mi jedno, co bude dál. Musí nastat změna. Velká změna. Ale já ji učinit nechci. Ani nevím, jaká změna by to měla být.

Alpha Noir & Omega White

21. května 2012 v 17:55 | Miriam |  Co mě zaujalo...


Začala jsem poslouchat skupinu Moonspell. Je to portugalská gothic metalová skupina. Mají za sebou celkem dlouhou historii, ale já se k této hudbě dostala teprve nedávno.
Jejich nové CD je rozděleno na dvě části - Alpha Noir a Omega White. Navazují na sebe a zároveň jsou celkem odlišná. Už jen samotné názvy mluví za vše - Aplha Noir z vás doslova vykřičí duši, což je pro mě a moje občasné nálady a potlačovaný vztek skvělé odreagování, zatímco Omega White je poslouchatelná v každé chvíli. Zamilovala jsem si tuto skupinu a proto jsem se o ni musela podělit.
Moonspell mají úžasné nápady, už samotný obal CD mě zaujal a musela jsem si to stáhnout. Posuďte sami...



...


Princezna

20. května 2012 v 21:56 | Miriam |  Fotím
Novogotický červený zámek v Hradci nad Moravicí. Cítím se tam jako doma, znám každý kout zámeckého parku, toulám se tam mnohdy jen tak sama v ranních hodinách, kdy mě nikdo nevyrušuje. Připadám si někdy jako princezna, která se kochá tou krásou a výhledem, který patří jen jí. Ačkoli jsem jen ta mladá chudá dívka z vesnice, která si jednou za čas ráda stoupne na zámecký balkónek, zapálí si cigaretu a pozoruje vše kolem...









Májová

17. května 2012 v 18:04 | Miriam |  Fotím
Sníh ve třicetistupňovém horku? Ne, bylo to krásnější než sníh...


I'm the black cloud

15. května 2012 v 18:29 | Miriam |  Povídání


Nothing to say. I'm lost in my thoughts and in circle of my behaviour. Oh, I'm so sorry that I'm breathing. Because I shouldn't breathe so much...