Duben 2012

Bloudění

30. dubna 2012 v 14:11 | Miriam |  Fotím
Neuvěřitelné, jak se člověku v momentě ukáže na tváři obrovitánský úsměv a pocítí blažený pocit štěstí i přesto, že před chvílí ještě plakal zlostí sám nad sebou. Tyhle stavy mě vážně jednou zabijou. Převažují totiž ty depresivní.
Tohle bloudění ve vlastních myšlenkách se dá považovat za sebedestruktivní, ačkoli to už většinou z fyzickou stránkou nemá co dělat.
O víkendu se mi podařilo metaforicky zaznamenat, jak to asi na první pohled může vypadat...


Definice normálnosti?

26. dubna 2012 v 5:57 | Miriam
Normální člověk by nevstával v pět ráno, protože mu jede autobus v šest. Normální člověk by pět minut před odjezdem autobusu neseděl u noťasu a nepřidával článek. Normální člověk by si nešetřil peníze na cigára a pivko.
Existuje normální člověk? :D


Gives you hell!

25. dubna 2012 v 18:37 | Miriam |  Auto-photo







Viva La Vida - Můj cover

24. dubna 2012 v 16:23 | Miriam |  Covers
Opět moje malá úprava známého songu od Coldplay. Za kvalitu už se nebudu omlouvat. Vím, že je hrozná, ale snad se to dá poslouchat...


Nemo - Piano Cover (Nightwish)

22. dubna 2012 v 15:55 | Miriam |  Covers

Tohle je začátek Nema od Nightwish. Musím se to ještě doučit, někdy snad nahraju celou skladbu. Není to lehké, když se to učíte bez not. :)
Dlouho jsem nenahrávala, protože kvalita nahrávání hudebních videí na foťák je na dvě věci (na hovno a na nic). Ale nakonec jsem se přemohla...

Photos

21. dubna 2012 v 15:49 | Miriam |  Auto-photo
Byla jsem vždy odpůrcem zveřejňování osobních fotek na blog. Lidi, kteří to dělají, jsem vždy obdivovala.
Nevím proč, ale rozhodla jsem se, že bych zde nějaké pokusy o "umělecko-amaterské" fotky mohla dát. Občas se zde možná objeví fotka vhodná spíše pro facebook, ale nebojte, nechci se s nimi moc chválit.



Den s francouzem

21. dubna 2012 v 12:22 | Miriam |  Povídání


Poslední dobou si ve škole připadám vážně jako Stromae na začátku tohoto klipu. Vyčerpaná, unavená, myšlenkama někde úplně jinde a s představou, že se musím učit a učit a učit a...
Ale včera přišla malá změna. Učila jsem se jen dvě hodiny, zbytek dne jsem strávila s návštěvníky v naší škole. Přijeli monačané. Měli jsme se o ně postarat, plést s nimi náramky, provést je po škole, někam je vzít... A přitom se s nimi bavit francouzsky. Naivní představa učitelky. Heh, nikdo nebyl schopen mluvit francouzsky a oni to chápali. Všichni jsme mluvili chabou angličtinou, oni i my. Češi přidávali do anglických vět česká slova, francouzi dávali do vět slova francouzská. Některým to dělalo velký problém, mě ani ne. Měla jsem na základce dva americké učitele, kteří neuměli vůbec česky, což mi dalo nějaké zkušenosti. Ale nechci tím říct, že jsem nějaká zkušená angličtinářka. Mám v anglickém jazyce ještě hodně mezer.
Bylo to zajímavé. Náš francouz, kterého jsme provázeli byl roztomilý, maličko stydlivý a zmatený. Ale časem si zvykl. Vzali jsme ho i na zmrzlinu. Byli trochu jiní. Všechny francouzsky byly hodně namyšlené. Bez problému si před učiteli zapálily cigárko a stylově kouřily. Jedna si pořád kupovala pizzu, protože u nich stojí jeden trojúhelníček šest euro, což je o proti našim 25ti korunám mnohem dražší.
Mno a když nás francouzi opustili, byl čas na sbor. Spolužačce se nechtělo. Zase jsme si udělali menší skupinku lidí, které opět dospěla k názoru, že sbor se dnes nehodí. Šli jsme do hospody.
Střední škola mě hodně vyčerpává. Připadám si čím dál víc blbější a neschopnější. Ale zase vidím, že si začínám užívat s kamarádama víc, než dřív. Je to sice jen občasná akce, ale sotjí to za to. Alespoň nemusím pořád zničeně přežívat jeden stejný den za druhým. Tolik věcí mě pořád v mé hlavě otravuje, až mě z toho bolí nesnesitelně hlava. Člověk potřebuje malé povyražení. Život není jen o tom, abychom dělali to, co musíme. A kdo je normální? Ten, kdo se pilně učí, nebo ten kdo si užívá? Definice normálnosti neexistuje.

Monolog / Epilog

16. dubna 2012 v 20:26 | Miriam |  Povídání
Být s ním tři dny. Znělo to vážně skvěle. Moc jsem se těšila. Počasí nám moc nepřálo, ale my jsme si to i přes to náramně užili. Ale nečekala jsem, že si na něj tak rychle zvyknu, na jeho přítomnost a na ten pocit... A najednou zmizel. Je pryč. Chybí mi víc než kdykoli předtím. Come back to me.
Je to začarovaný kruh čekání, stýskání, těšení se, setkání, chvilky strávené spolu, loučení a zase odloučení na dobu neurčitou.
Nemám chuť jíst. Matka mě nutí sníst blbej rohlík. Co je mi po rohlíku. Sedím už dvě hodiny v kuse nad úkolama a učením. Vím, že mě to nedovede k jiným myšlenkám. Žena totiž naneštěstí umí dělat více věcí najednou. Takže zatímco uvnitř probíhají nekonečné monology, tak zvnějšku můžete pozorovat jen zaraženou dívku sedící nad sešitama a knihama.
Kéž by utrápení k smrti bylo rychlejší. Byla bych už dávno chladná. Ale ne, ono to musí být tak pomalé, ukrutně pomalé a ničivé. Drtí mě to po malých kouscích. Nechci se rozpadnout.
Bojím se všeho. Pořád mě napadá tolik ošklivých věcí a tiše doufám, že se nic takového nestane. Ale může se stát cokoliv. Dokonce i zázrak. Je jen otázkou, jestli vydržím všechny tyhle myšlenkové nástrahy a dočkám se. Bojím se, že to několik let takhle nevydržím.
Radši mě zabijte než baych musela nést všechny ty nepravdy a výmysly, které říkám své rodině a některým lidem ze svého okolí. Udělejte to, abych nemusela každý den vstávat s pocitem osamění a se strachem. Klidně zbaběle odejdu.
Zase jsem se tolikrát přistihla při tom, jak přemýšlím nad "comebackem slečny žiletky". Stojí mě hodně sil se ovládat. Ale slíbila jsem, že už to neudělám. Samozřejmě, že už jsem to nejednou porušila, ale nic velkého to nebylo. Opravdu. Přísahám.
Sakra, úsek mého chaotického monologu v psané verzi vypadá opravdu podivně...


cyRáno

11. dubna 2012 v 15:54 | Miriam |  Rock
Jsi rááno,
co mám
zakázááno...

Tahle věc mě nikdy neomrzí. Naprosto vystihující a úžasný text.
Mimochodem, byla jsem přesně tam, kde byl nátáčen klip. Na jižní Moravě je krásně. A toho vína tam... :D


Fade to black

9. dubna 2012 v 21:48 | Miriam |  Metal
Fade to black? I just faded.
Pro mě je to jeden z nejkrásnějších kousků Apocalypticy.
A ty pocity, které to ve mě vyvolává..