Listopad 2011

Cover

29. listopadu 2011 v 8:14 | Miriam |  Co mě zaujalo...
Ach, Bože, strašně moc bych chtěla umět upravovat songy pro piáno, jako tenhle kluk. Je to úžasné. Obzvlášť se mu daří coverovat skladby od Paramore. A kdo ty songy zná a má rád piáno, tak slyší, že ten klavír zní někdy dokonce lépe, než originál nahrávka.
Ochutnávka toho nejlepšího...


Krvavý sen

28. listopadu 2011 v 16:11 | Miriam
Jela jsem dnes autobusem domů a opět jsem přemýšlela v malém polospánku. Nebaví mě myslet na všední věci - škola, učení, prospěch, kamarádi, rodina... Nůdaa. A navíc by mě asi trefilo, kdybych myslela jen na to, co mě trápí. Musím se vždy přinutit abych začala myslet na něco jiného. Vždy se v podvědomí pěkně profackuju, na chvíli vypnu a pak přijde ta meloncholická nálada.
Dneska jsem přemýšlela o přírodě. Stupid, I know. Pěkně svítilo sluníčko, všechno tak krásně vypadalo a já jsem si říkala: Učitě mnoho lidí z tohoto autobusu kouká na přírodu jen z oken. Nemají čas nebo jsou líní se projít někam do přírody mimo všechen shon, mimo společnost. Jsem ráda, že nebydlím ve městě. Náš dům obklopují louky a pole, sem tam nějaký les. A je to tady jen a jen pro mě. Můžu si jít kam se mi zachce, nikdo mě zde neomezuje semaforama a plotama, nikde neslyším ty otravné hlasy, nemusím se tlačit v davu lidí a blah blah blah...
Taky jsem si vzpomněla na můj dnešní podivný krvavý sen. Každý den jsem chodila darovat krev. Oh, jak velkorysé, že ano? Škoda, že zazvonil budík, chtěla jsem vidět, jak to vypadá, když ze mě všechnu tu krev vysajou. Ale božel jsem se dožila rána. Deprimující. Zase vstávat, převléct se, udělat si svačinu, snídani, namalovat se, utíkat na autobus, zapálit si, vejít do té žluté budovy plné otavných "teenagerů", jako jsem já, posadit se do lavice a trčet tam až do konce světa.
Dny ubíhají. Lidé přežívají. A někteří, někteří dokonce opravdu žijou! Šťastlivci. Or not? Really am I want it? Proč se vlastně ptám. Jsem nesmírně otrávená svým životem. Jak říká můj kluk ztracený v dálce - "Když už se může něco posrat, tak pořádně." A já myslím, že něco se tedy pořádně posralo na můj život. A byla to sakra velká sračka (nepředstavujte si to, je to nechutný).
So, jdu přežívat dál. Jinak to nejde. Ono vlastně nejde nic, ačkoli se říká, že když se chce, tak to jde. Ale já chci žít naplno, momentálně to ale nejde. Chci, abychom byli v lepší finanční situaci, ale nejde to. Oba chceme, abychom mohli být blízko sebe, ale ono ku.va nejde! Prostě nic nejde. Všechno stojí. A krom toho, že to stojí, tak to také stojí peníze...
Čeština je krásná, nemyslíte? So why am I use english over here?

I love teddy bears. They are (and thy will) rescue us.I believe it.

Underoath

27. listopadu 2011 v 13:09 | Miriam |  Co mě zaujalo...
Můj bývalý učitel - angličtinář - si se mnou vždy na zákaldce vyměňoval hudbu. Vzámně jsme si doporučovali různé skupiny, půjčovali jsme si CDéčka a flashky s naší oblíbenou nahranou hudbou. I přes to, že už jsem na střední, stále se o hudbě bavíme. Píšeme si maily.
A tentokrát mě z jeho doporučení zaujala skupina Underoath. Dalo by se říct, že je to z části i křeťanská kapela. Já obyčejně moc neposlouchám "uřvaný" rock (post-hardcore), ale vyjímka potvrzuje pravidlo. Podle mě jsou skvělí. Za tento rok udělali dva skvělé klipy. Jeden z nich je zde. Myslím, že jim nemám co vytknout. Možná jen to, že občas nejde rozumět textu. Ale jinak je to so perfect...


Jacky

26. listopadu 2011 v 20:09 | Miriam |  Fotím



Decyfer Down - Forever With You

26. listopadu 2011 v 12:35 | Miriam |  Co mě zaujalo...
Texty křesťanského rocku můžete chápat nejen z pohledu křesťana, ale i jako ateista. Podle mě tato písnička může mít více významů. Každý by si to měl přebrat tak, jak se mu to nejvíc líbí nebo tak, jak by to chtěl chápat.
Každopádně je to moc hezká věc...


Harry and Hermione (Harry Potter OST) - Piano cover

26. listopadu 2011 v 9:43 | Miriam |  Covers
Sountrack k filmu Harry Potter a princ dvojí krve se mi moc líbí. Tato melodie se mi zalíbila asi nejvíce.Trochu jsem si to upravila podle sebe. Je to jen taková maličkost...

Čím dál větší strach

22. listopadu 2011 v 20:48 | Miriam |  Povídání
Včera jsem si stáhla soundtrack z Harryho. Ta nová orchestrální hudba mě někdy opravdu uchvacuje. Připomíná chvilkami trochu klasiku, ale zároveň jsou zde úplně nová temáta.
Tenhle "slabší" kousek jsem si zamilovala. Nechápu, proč mám tendenci si pouštět tak depresivní nebo smutnou hudbu, když mi není dobře. Heh...
Prostě se mi to líbí...
A mám ráda teddísky...
A musím se jít zase učit...
Pěkný večer přeji...




All the bithes, go to hell!

21. listopadu 2011 v 15:43 | Miriam |  Povídání
Ou, jsem tak trapná. Ale jsem svá.
Hele, vím, že tady občas říkám fakt melancholické sračky a utápím se v sebelítosti, ale proč bych se za to měla stydět? Kamarádka se občas směje tomu, co zde píšu. Já vím, že si jen utahuje, nemyslí to tak úplně vážně. Věřím jí, jinak bych jí adresu svého blogu neprozradila. Mno, takže co vlastně řeším?
Víte, ve škole se snažím být trochu víc přátelská. A možná je to tak nějak lepší. Samozřejmě tady budou stále ty chvilky, kdy budu občas utíkat od všech úplně sama, ale někdy si pokecat i s tím nejotravnějkším člověkem ze třídy není špatné. Alespoň poznáte na vlastní kůži, jak moc otravný je.
Zase jsem si tak nějak vzpomněla na základku a chybí mi.
Nemůžu uvěřit tomu, že za měsíc jsou ZASE Vánoce.
A taky nechápu to, že mi moje matka dovolila jít ven na silvestra. Jsem vážně moc ráda, konečně si užiju sivestra tak, jak se patří. Už nebudu sedět se svými ožralými rodiči a kdo ví s kým ještě u stolu, kde budu tajně upíjet ze skleniček.

Eh, chtěla bych podotknout, že tenhle song nemá chybu.
Naprosto vystihuje pocit mého tichého přidušeného vzteku...

Freedom

19. listopadu 2011 v 13:21 | Miriam |  Fotím
I want fly...


Fall

17. listopadu 2011 v 13:54 | Miriam |  Fotím
Podzim - moje nejoblíbenější roční období.
Je tak nestálý, melancholický, barevně černobílý, někdy hřejivý, jindy mrazivý, náladový a nádherný.