Říjen 2011

Je vous aime

31. října 2011 v 15:20 | Miriam |  Ostatní
Tak nakonec té francouzštině začínám alespoň trochu rozumět. A začíná mě bavit, i přesto, že je tak těžká.

Momentálně moc poslouchám Coldplay. Jejich nová deska je prostě úžasná a ještě víc se mi začala líbit, když jsem viděla dvouhodinový záznam z jejich koncertu v Madridu. Byli taaak skvělí! Dovolila bych si ríci, že jejich koncert byl lepší než koncert Paramore. Opravdu jsem si jej hodně užila, skoro jako bych tam byla. Heh...
A navíc mají fakt styl. Ten barevný klavír a pokreslené kytary se starším nádechem jsou vážně úžasné. :)

Je vous aime, garçons.


Kousek štěstí

28. října 2011 v 12:51 | Miriam |  Povídání
Vrátila jsem se ze své euforické procházky. Miluju pole a louky, miluju veliké kopce a krásné vyhlídky. Dneska to bylo opravdu pěkné. Nenamalovaná a ještě trochu rozcuchaná holčina v kabátku si to šlapala pěkně po polní cestě nahoru. Na kopečku na sebe nechala svítit podzimní sluníčko a vítr ji česal vlasy. Kolem modré nebe a kopce, kde se pasou koně, ovce a kravičky. Ten skoro euforický pocit svobody mívám jen, když jsem na nějakém takovém místě sama.
Hele, nebuď sobec, ano?
Dobře, dobře... S ním by to bylo taky skvělý, ale je to teď tak trochu nemožné.


Víte, jsem vlastně ten nejšťastnější člověk. Našla jsem toho pravého. Mám několik opravdových přátel, kterým naprosto věřím. A jsem za to Bohu nesmírně vděčná. Jen mě strašně trápí, že nemůžu být s těmito lidmi, kteří tady pro mě jsou a já jsem zde pro ně. Vidíme se tak minimálně, až mě to vážně přivídí k šílenství. Ale s tím se nedá nic dělat. Jen čekat a čekat na příležitost, kdy je budu moci zase potkat. Nikdy nic nebude tak dokonalé, jak je to v našich snech...


Paradise

27. října 2011 v 19:28 | Miriam |  Ostatní
Sedím sama v malém pokojíčku u mojí babičky a utěšuju se svou oblíbenou zasněnou hudbou od Codplay. Moc se mi líbí jejich nová písnička Paradise. A ten klip je tak roztomilý a dává mi příjemný pocit, že svoboda existuje.



I wish you were here

25. října 2011 v 17:33 | Miriam |  Povídání
Život je někdy opravdu těžký. Zvláště když se probouzíte do dalšího dne s pocitem osamění a s vědomím, že nic není jisté. Každou chvílí se může cokoli změnit, podělat, každou chvilkou hrozí, že už opravdu nebudeme schopni bydlet tam, kde bydlíme. Každopádně se to rodiče snaží spravit. A rozhodně není přijemné se probouzet do dalšího děsného dne bez něj. Nesnesitelně mi schází. A ještě horší je probouzení po proplakané noci...


Nejhorší na tom je, že mě je tolikrát tak špatně a nemůžu za nikým jít. Prostě už kolem sebe nemám ty důvěrné přátele jako dříve, moje druhá polovička je kdesi v čechách a nemůže jen tak přijet a ani já za ním nemůžu. A strašně mě ničí představa, že ve mě taky vidí útěchu, ale nemůže se mnou být.

Dám vám radu do života. Určitě to pro vás nebude nic nového. Vztahy na dálku jsou absokurvalutněnatřipiče.
Ale pak si stejěn říkám, že nezáleží na dálce, na věku, na vzhledu,... Hlavní je to, že tu osůbku prostě milujete a i přes tyhle překážky se jí nechcete vzdát.

Ooo, moje velké filozofování a smutnění je tak "zábavné".
Radši už budu mlčet.
Přeji pěkný den.

Malá vesnička na východě

24. října 2011 v 17:49 | Miriam |  Fotím
Bydlím na východě ČR nedaleko hranic s Polskem.
Naše malinkatá vesnička na kopečku.
Všechno okolí, hlavně ty pole a lesy mám už prošlapané křížem krážem. V pozadí město Opava.


Mylo Xyloto

22. října 2011 v 19:09 | Miriam |  Povídání

Před chvílí jsem si stáhla novou desku od Coldplay. Příjemně se to poslouchá. Coldplaye mám strašně ráda, je to moje zasněná hudba a myslím, že nová deska se jim pěkně vydařila. Zanedlouho ty písničky poletí do mého mp3 přehrávače.

Ten klip je tak úžasně originální...


Víte, nějak jsem se zasekla. Prázdninová představa slušné a pilné středoškolačky jaksi prchá pryč, daleko ode mě. Učení celkem zvládám tak nějak "chvalitebně", ale to ostatní je vážně pod mojí úrovní. Nezvládla jsem nekouřit. Dokonce mám teď i kamaráda, co si se mnou rád dal sklo (a myslím, že to nebylo naposled). Naše debilní rodina je pořád ve válečném rozporu společně s nedostatkem financí. A není tady nikdo, ke komu bych mohla v těch kritických chvílích utéct. Můj pan eR je tak daleko, až mi náš vztah připadá skoro jako sen, který je na jednu stranu nádherný a na druhou stranu mě strašně trápí. Umírám touhou být s ním. Ach jo.
Ale i přes to všechno se snažím nějak přežít na úrovni normální holky, která má v sobě malinkatou kapičku nadějě, že jednou bude všechno ok a že bude s ním. Několik kapek v ní mají za úkol ji dohnat k učení a celkem se jim to daří. A tu velikou přehradu špatného svědomí radši ani nebudu komentovat...
Nejhorší je to, jak sebe sama lituju a říkám o sobě, jak jsem hrozná a špatná, ale nedaří se mi to spravit. Mno, alespoň bych mohla omezit ty cigára a tolik sprostých slov se na slečnu mého věku moc nehodí, že? Dobře, dobře. Já se snažím. Půjde to. Snad.


Pan Houba

20. října 2011 v 17:58 | Miriam |  Fotím
Našla jsem jakýsi hříbeček. Nejsem znalec, takže nevím, co to je. Každopádně jej můj foťák chtěl zabrat a tak je tady - pan Houba. :D


Malý kousek nebe

19. října 2011 v 17:56 | Miriam |  Fotím
Malý kousek nebe.
Někomu tam to elektrické vedení možná vadí, ale mě se celkem líbí.


My coat ♥

18. října 2011 v 13:20 | Miriam |  Fotím
Jsem v něm trochu tlustá, ale to je jedno. Mě se ten kabát prostě líbí. :P


Na téma: Podzim

16. října 2011 v 14:41 | Miriam |  Fotím


Fotila jsem a napadlo mě, že bych mohla pár fotek dát na blog. Tak jsem si s nimi trochu pohrála a hlavně jsem je změnšila, protože někteří měli problém se zobrazením v mobilu... :D
Mimochodem, tento song mám moc ráda. A zároveň s klipem na působí tak trochu podzimově. ;)