Doprdele

13. září 2011 v 22:02 | Miriam |  Povídání
11. Přikázání - Nulou nepodělíš!
Ve zpovědnici: "A toto jsou mé hříchy... podělila jsem nulou..."

Jsem neúprosně žárlivá a dělám, že nejsem. Doufám, že to nejde poznat. Sákra, mám vždycky takový debilní pocit. Jako bych byla najednou táákhle malinká. A když jsem pak ještě si začala číst... (právě přichází ten moment, kdy bych si měla založit nový blog, na který můžu napsat vše), tak jsem byla ještě menší. Úplně nejmenší.
Debil. Jsem prostě debil.
To pěkné období se díky náporu školy a všeho kolem změnilo v období nijaké. Není ani nejhůř ani nejlépe. Je mi nijak. Jakoby skoro každá činnost byla ztrátou času a zároveň jsem ráda, že něco můžu dělat. Nenudím se, ale většina činností se mi zdá nudná.
Víte, tam někde uvnitř mě cosi strašně tlačí, jakoby mi něco chybělo. Taky že chybí, ale je to něco mnohem víc než jen lidé. Je to všechno dohromady.
"Jsi spokojená na nové škole?" "Ale jo, je to tam super," a ještě dodám ten příjmný úsměv, který umí jen ti, co ví, jak uspokojit lidi, ačkoli na nějaké uspokojování a usmívání se nemají vůbec náladu. Ano, přetvařuju se. Protože to v dnešní době ani jinak nejde.
Moje vyzvánění na mobilu.
"Ignorance is your new best friend..."

Přetvářka ve škole. Přetvářka ve třídě. Na učitele. Na tetičky. Na sousedy. Na babičky...
Nesnáším to. Ale kupodivu se mi to celkem často daří. Každopádně to ve škole pomalu upadá. Za chvíli začnu být naprosto svá a přestanu se schovávat. Zanedlouho si bude drtivá většina lidí ze třídy říkat, že jsem divná, že jsem emo, že jsem blbka, budou se na mě koukat skrz prsty a ptát se mě, co to mám na té zasrané ruce. Co proti tomu dělat? Buď se dál přetvařovat a nebo se na to vykašlat, zapnout empéčtyřku pěkně nahlas a zavřít ty velké vrzající dveře.
Nechápu, jak to se mnou můžou moji přátelé vydžet. Před nimi se nepřetvaruju. Není třeba. Oni by to viděli i přes všelijaké hrané úsměvy. Vím to.
Jsem někdy tak nechutně sebelítostivá. Zastavte mě! A taky mi někdo poručte, abych se začala učit!
Neměla bych ty cíčka znovu brát do ruky. "Dělej si co chceš." Ok. Chci nekouřit. V zásadě nechci dělat to, co se někomu absolutně hnusí.
Vážně bych si měla založit nějaký jiný, naprosto anonymní blog, o kterém by nikdo nevěděl, začínám se tady tam nějak stydět, kvůli několika lidem. Ale nechce se mi...
 


Komentáře

1 SkyBob | Web | 14. září 2011 v 9:13 | Reagovat

Naprosto chápu potřebu založit si nový blog, o tomhle už ví moc lidí a tím se vytrácí ta podstata blogu jako "tajného deníčku". Vídím to sám na sobě, když jsem psal poslední článek ... chtělo se mi naplno řvát radostí, ale každý čin má nějaké důsledky a takový článek by mohl napáchat velké problémy ... tudíž z toho vzniklo to, co si četla - decentní, nicneříkající, náznakový článek.
Kde jsou ty doby, co jsem si mohl psát kdy chci, co chci bez nějakých ohledů ... možná to je ten největší důvod, že už tolik nepíšu :D a ten druhý je samozřejmě nedostatek času.

Vím naprosto přesně jak se cítíš, sám jsem prožil něco podobného na vysoké ... naprosto mimo kolektiv, o přestávkách sluchátka do uší a zabořit hlavu do lavice, a to nekonečné čekání na vysvobozující příchod profesora do třídy. Ale stranit se kolektivu není dobrá věc a ty to rozhodně nemáš zapotřebí, seš skvělá holka, jen to občas není hned na první pohled vidět, člověk tě musí jen lépe poznat. Kolektiv dělá hodně a kolektiv je hlavní věc, né-li jediná, kvůli které jsem se každé ráno přemohl a vstal do té posr. školy. Kolektiv je to jediné, co mě ještě pořád drží v této práci, že jsem ještě nedal výpověď ...

Ale já z tebe ještě udělám egoistku, ať to stojí, co to stojí :D

2 Kykyňa | Web | 14. září 2011 v 21:46 | Reagovat

mňa už často otravujú otázky že ako v škole.... čo tí ľudia nikdy nechodili do školy? To sú také nezmyselné a zbytočné otázky.
Pred rokom som mala tiež toto zvonenie, ale po čase mi začalo riadne liezť na city...väčšina songov (zvonení) sa mi spojí s určitými ľuďmi a keď ma niekto sklamal, pesnička sa mi znepáčila.. Paramore mám rada, dnes som ich mala znova v ušiach, ale keď počujem zvonenie na mobile, chce sa mi :-!

Tiež som si pár krát už chcela založiť nový blog hlavne pre to, že tento je už pre niektorých známy a chcem byť v anonymite...ale tam by sa stalo to isté, znova by som bola pre niektorých známa. Pre mojich čítateľov...takže je to úplne jedno :D

3 RocK-pUNk-meTaL... ;) | E-mail | Web | 18. září 2011 v 10:06 | Reagovat

Ahooj. Prepáč že sa vyjadrujem k článku povyššie sem ale nejde mi to otvoriť. Ja ťa uplne chápem. Tiež mám "svoj" svet.  A blog ten tiež pomáha ;) . U mňa je to tak že otec stále z roboty do roboty. A mamka soma nič nerobí,iba má stale nervy všetko jej vadí. Najradšej by ma kdesi zapredala.. x( .. To preto že ma mala v 17-tich. Ale možem sa s nou baviť kolko chcem. Ale to nie mojou vinou som tu :/ ...Takže chvíle kedy by som sa radšej nenaroodila mávam tiež. Teraz budem mať malú ségru ešte, asi už dnes :) a ako som ju nechela tak sa na ňu teším... Tak držím palce nech je všekot okej. x) A tie pohlady si nevšímaj. Poviem to vulgárne ale nauč sa ich mať v pič*..   Táto doba je uplne na hlavu všekto. Teda ttak to vidím aspoň ja. Prachy sú všetko.. Ale v skutočnosti sú nič. Nejaký papier  ktorý slúži ako výmenný prostriedok. Len škoda že bez nich to nejde. Tiež mám inak doniesť za učebnoce ale dokopy to vychádza asi 40 eur to je okolo 1100 kč myslím. Za blbé knihy... Ale aj tak s tím nemôžem nič spraviť....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama