Květen 2011

Comptine d'un autre été - My cover

30. května 2011 v 18:37 | Nepochopená |  Covers
Pouze jen kousek jako malá ukázka... :)

Dexter (second fan made video)

28. května 2011 v 18:40 | Nepochopená |  Covers
Velká omluva za minulé video. Na youtube jej zablokovali a já o tom nic nevěděla. Šlo mi vždy přehrát, ale nikomu jinému nefungovalo. Tak se omlouvám za "spamerské" odkazy.

Zde je moje druhé video. Tentokrát o Dexterovi. Snad ho nezablokují. Dalo mi to celkem dost práce. Ale baví mě to.
Koukněte.


Snažit se?

26. května 2011 v 19:22 | Nepochopená |  Povídání
Lidi se nemění, jen jejich názory, návyky a pozice se mění. Uvnitř jsou takoví, jací se narodili.
Like me. Jsem jiná, ale chovám se jako pipka. Bohužel. Nevěřili byste, jakou jsem dnes měla chuť si zapálit. Jaké zklamání na mě padlo, když jsem přišla domů a zjistila jsem, že matka je doma. Měla jsem v tu ránu ještě větší chuť.
Ale moji náladu spravila nová taška na noťas od dědy. A taky kafe a Dexter. Heh, já naivka sedím každý den u pc. Případně u učení či u klavíru. Jen proto, abych byla co nejméně v osobném kontaktu s lidmi.
Mohli by poséct to velké pole za naším domem - přes tu vysoku trávu se mi tam nechce chodit. Láká mě to tam. Zvláště teď, když vím, že ta další louka, která je trochu dál, je celá posetá kopretinami. Vím to, jde to vidět z oken školy. Heh, velmi málo lidí by si asi dokázalo představit, že tam, na tom kopci občas sedávám a koukám kolem. Jen tak. Třeba i půl hodiny. Je tam takový klid, tolik pěkné přírody a skvělý výhled.
Občas si zařvat, relaxovat, zapálit si, přemýšlet... Cokoli. Vyrušit vás může jen srna, která vám dlouho společnost určitě dělat nebude. Je to jedna z mála vyhod zapádakova, ve kterém mám tu čest bydlet.
Neuvěřitelně se těším na prázniny. Druhé pololetí devítky je tak nudné, když jste si vědomi toho, že už "už o nic nejde". Nic se mi nechce dělat. A hlavně se nechci učit. Jenže za koho by mě pak všichni měli? Ta holka měla na pololetí samé jedničky a teď jí hrozí čtyři dvojky! Snesu tak dvě dvojky. Jen z těch předmětů, které mě absolutně nebaví. Tákže - chemie a dějepis. Třeba.
Jo a k tomu, že se těším na prázdniny bych chtěla ještě poznamenat, že se na ně vlastně vůbec netěším. (Jsem složitá osobnost, co?) Prostě se nechci loučit s těmi skvělými lidmi ze základky. Někteří mi budou vážně chybět.
Blbej gympl. Nasrat na školu. Nasrat na všechno. A jak zpívá Kontrafakt - mám piči celý svet.
Tu svoji sprostotu táák nenávidím. Ale to není jen tak. Nedá se to odnaučit. Nebo dá?

Kdo jste neviděli moje úplně první video o Houseovi a zajímá vás to, tak koukněte prosím ZDE.

________________________
Mno, a toto je poslední video v tomto článku. Je to moje srdcovka. Nemám ráda rap, ale občas si něco poslechnu, ať už anglický, český nebo slovenký.
Písnička naprosto pravdivá. Myslím, že každý už narazil na někoho, kdo ho velmi zklamal a měl potom pochyby o všech... Já osobně jsem zažila hodně takových pádů. Nebudu rozvádět dál...
Řeknu jen tohle - snažím věřit jen těm nejbližším.



...ale anglicky to zní lépe!

21. května 2011 v 17:39 | Nepochopená |  Povídání
Zamysleli jste se někdy nad tím, proč mnoho znás má rádo anglické výrazy, anglická jména či anglické slovní hříčky?
Já sama je často používám. Ale vím, co znamenají v češtině. Znám lidi, kterým to je naprosto jedno a používají angličtinu proto, aby byli "cool". Já to používám proto, že v anličtině zní některé slova mnohem lépe.
Třeba slavný a odvážný HARRY POTTER! Zní to skvěle, že? A přitom je to jen Jindra Hrnčíř. Dokonce slovo harry znamená i dotírat, dorážet, obtěžovat někoho.
Nebo třeba doktor HOUSE. Asi každý ví, že to znamená dům či jakási budova. Je to divné jméno - doktor Dům. Nevidím v tom žádnou souvislost s jeho postavou. Je to jen příjmení, ale anglicky zní dobře.
Oh my God. V posledbní době často používáno. Zaměnilo to klasické "Ježiši!" nebo "Ach, Bože!". Někdo si myslí, že když to poví anglicky, tak to není narážka na Boha nebo tak něco. Mě to taky občas ujede. Však to znáte. V Americe prý říkají Oh my gosh (goš), aby to nevyznělo nekřesťansky. Ačkoli to pořád má takový podivný význam. Heh.
Myslím, že kromě klasických sprostých slov se teď používá i anglické shit a fuck. Moje sestřička říká shit pořád, ačkoli neví, co to znamená. Je zvláštní, že slovo "hovno" používají američané při příležitostech, při kterých mi říkáme "do prdele" nebo "kurňa!" apod.
Jednou už nebude čeština češtinou. Bude to angločeština nebo tak něco. Ale mě to nevadí. Hlavně aby čeština nezanikla.
Jsem zvadvá na francouzštinu. Budu se ji učit. Sna dmě to bude bavit.
A co vy na to? Máte rádi anglické výrazy?

Vanessa James - Summer

18. května 2011 v 19:01 | Nepochopená |  Ostatní
Možná si říkáte "odkud tu melodii znám?" Je to melodie z reklamy na Hyundai. Moc se mi t askladbička líbí. Snažím se ji naučit zahrát, ale nenašla jsem noty. Po sluchu je to celkem těžké, ale snažím se...


"Školní výběr"

15. května 2011 v 19:46 | Nepochopená |  Povídání
Náš "Školní výběr" bude celý tento týden nacvičovat skladby na opožděný koncert ke Dni matek (jediná akce, na které můžeme ukázat naši zálibu v hudbě).
Já a spolužačka jsme vybraly písničky. Možná jsou trochu těžší, ale myslím, že máme dobré zpěvy a hodně statných hráčů na flétnu, housle, kytaru, klavír a na bicí nástroje. Na mě - jakožto dlouho hrající klavíristku - padla role rozepisovačky a rozmnožovačky not. Ale baví mě to. Celkem se na naše hraní těším. Bude to zábava. Alespoň pro mě. Ráda hraju.
Zde jsou songy, které jsme vybrali...


Coldplay - Clocks


Buchet je sposta (z pohádky Kouzla králů)




Mercy Me - I Can Only Imagine




G. Hansard & M. Irglová - Falling Slowly


Noťas

14. května 2011 v 17:37 | Nepochopená |  Povídání
"Vyhrála" jsem notebook. Kdo by se dokázal nepochlubit, že? Heh.
Mám ho ráda. Černý Asus. Jen jsem doufala, že Windows 7 je kompatibilnější na (moje) starší hry, protože na něm zatím nemám net. Slouží mi ke sledování filmů, seriálů, psaní a případného hraní her.
Právě sedím v posteli. Mám větší klid a soukromí na psaní článků. A celkově na psaní čehokoli. (Napsaný článek dám na flashku, přehodím jej do PC s internetem a zveřejním).
Nesnáším to, že mám postel u stěny sousedící s ložnicí mých rodičů. Přes týden to není problém, protože ráno rychle vstanu a jdu do školy, ale o víkendu mě celkem štvou jejich ranní řeči, které jsem nucena poslouchat. Buď se hádají anebo se smějí jako opilí a dělají si asi "masáž"… Dosti nechutná představa.
Teď mě čekají dva celkem náročné týdny. Budu mít tři koncerty a k tomu jako "bonus" postupové zkoušky v ZUŠ. Navíc budeme ve škole psát slohovku a já jsem poprvé naprosto ztracená. Debilní témata. Nebo spíš já jsem zdebilizovaná. Nemám poslední dobou náměty na delší slohy. Celkem mě to štve, ráda píšu a hodně jsem toho ještě nedávno psala. A teď už jen občas napíšu básničku ze svého pocitu.


Z několika pohledů

10. května 2011 v 20:59 | Nepochopená |  Povídání
Jak už jsem se dříve zmínila, velmi se přetvařuju. Začíná to se mnou být hodně hodně špatné. Ale jak to doopravdy je?
Když ze sebe uděláte uchechtaného debilka, který "nemá problém" a kašle na věci, které se mu nelíbí, tak vypadáte celkem optimisticky. Na okolí působíte asi trochu ztřeštěně a drze, což je naprosto skvělé, protože nikdo neví, jak se doopravdy cítíte. Všichni vidí někoho, kdo je až moc v pohodě.
Ale občas se stává, že se vaše maska stane skutečností, až moc se do ní vžijete a neberete ohled na druhé. Ach, jak mockrát se mi to stalo. Třeba dnes. Jsem taková naivka. Vidím, že některým mým kamarádům moje optimistická identita vyhovuje. Můžou se mnou dělat blbosti, užívat si poblázněných pubettálních hrátek. Ale zároveň vidím, že někteří mě absolutně nechápou. Vidím to, jak chtějí, abych byla taková, jaká jsem, protože ta bad girl není dobrá. Ničí mě to. A zároveň mi to nehorázně vyhovuje.
Proč si pořád na něco hraju?

Já to, sakra, nevím! Teď jsem si na něco vzpomněla - on mi nedávno řekl, že si nechci připustit to, že nejsem v pohodě. Ale já to, kurva, vím! Vím, že nejsem ok. Už jen to, že to skrývám není dobře. Je to špatně. Kdybych to neskrývala, tak bych se utopila. Nechci být zase v tom. Nechci s etam vrátit. Ale nechci být sprostá kráva, která ve volných chvílích pokuřuje za rohem.
Do háje. Já tady na blogu dovedu jen sebelítostivě blábolat o svém nudném a "nešťastně" žitém životě.
Jediné dvě věci, které mě poslední dobou udrží v pohodě je hra na piáno a koukání na filmy. Já vím, nudné. Ale lepší, než užírání se a... a.. ah. Ahoj...

Němá

10. května 2011 v 15:31 | Nepochopená |  Rock

Já blbka blbá! Sprostá, nevychovaná. Náladová a trapná. Kéžbych dokázala být na nějakou dobu "němá". Proč se mi to nedaří?
Teď toho lituješ, že? Jako obvykle.

Na Anetě obdivuju to, jak dokáže všechny osobní pocity vložit do svých skladeb. Nádhera. Uklidňují mě tyto songy.


Neupřímná

5. května 2011 v 20:52 | Nepochopená |  Povídání
Jsem idiot. Naprosto bezkonkurenční blbka!
Možná pěkně hraju na klavír a dobře se učím, když to všichni říkají. Ale to je všechno? Ne, není. Jsem totiž prý i děvka, drzá a sprostá perverzačka.
Tolik jsem se přetvařovala, až to přerostlo v extrémní stereotyp. Nebezpečně jsem si zvykla na mé druhé rozpustilé já. Ach, jak nechutně se směju naivním vtipům, dvojsmyslům a mělu ty sračky společně se spolužáky. Nekontrolovatelně označuju věci a lidi sprostými názvy, které vycházejí odněkud jinud. Odkud? Odkud tyhle věci beru? Proč se zase chovám, jako blbá puběrťačka? Naivka trapná! Proč jsem se jen začala přetvařovat? Proto, abych zaujala "lepší místo ve třídě?" Vždyť jsem to neměla zapotřebí! Byla jsem, jaká jsem byla. A kdo chtěl, ten se se mnou bavil. A teď? Snažím se bavit i s těmi, kteří se mi naprosto hnusí. A to se mi teď hnusí ještě víc. Samotný jev nazývaný "přetvářka" se mi hnusí. A to jsem se vždy snažila být tak upřímná a taková, jaká doopravdy jsem. Bylo mi celkem jedno, že si lidi myslí, jak jsem strááášně utrápená nebo stráášně naštvaná na svět. A nebo mi to jedno nebylo? Očividně nebylo, protože jsem to začala skrývat za optimistické keci.

Chci si jít zařvat. Teď ale nemůžu. Moje matka mě už vážně deprimuje. Moje chování mě odpuzuje od sebe sama. Moje ego je... vlastně žádné ego neexistuje. Ještě že je moje deka celkem zvukotěsná. Zítra si ale doopravdy zařvu. Tam nahoře, nakopci. Tam, kde nikdo nechodí. Jen plaché srnky, které nevítají mou společnost s nadšením a utíkají pryč, do lesů, do koutů luk. Miluju to tam. Ten klid. Ten výhled na svět. Odtamtud to všechno vypadá tak krásně, neuvěřitelně, zblízka je ale všechno tak děsivé, neupřímné, odporné.
Nenávidím se. Mám se změnit? Asi ano. Chtěla bych být... jaká bych vlastně chtěla být? Na jednu stranu chci, aby mi všechno bylo jedno a upřímně každému řekla do očí, co si myslím. A zároveň chci být radši zticha, radši nemluvit, nechat si to pro sebe; tím se nic nezkazí a nic neprozradí. Hlavní je neprozradit. A to se mi poslední dobou vůbec nedaří. Mlčet. To bude nejlepší. Jen mlčet. Být potichu. Poslouchat. Stejně svým názorem jen otravuju okolí.
Už mlčím...