Říjen 2010

Paramore - Careful

31. října 2010 v 13:24 | Nepochopená |  Rock
Atmosferický začátek vás vtáhne do jednoho z nejlepších songů skupiny Paramore.


Pro některé dny stojí za to žít

29. října 2010 v 20:51 | Nepochopená |  Povídání
Pro některé dny a pro některé lidi stojí za to žít.
Opravdu.
Bylo mi dnes skvěle. I když jsem měla malé nedorozumění s panem Zet. Ale to zde nebudu rozebírat.
Poznala jsem nového človíčka. Myslím, že to bude dobrá kamarádka. Sotva jsme se poznaly, hned jsme si skvěle popovídaly. Uvidíme, co se z toho vyklube.
Nevěděla jsem, co budu o prázninách dělat, ale celkem se vyvedly. Vlastně jsou zatím úžasné.
Ve středu jsem byla nakupovat a mamka mi koupila můj vysněný kabátek na zimu. Je úžasný, pěkný, stylový a černý. Koupila mi i moc pěkné zimní boty - kozačky. A k tomu obyčejný černý pásek. Moc mě to potěšilo. Tento rok mám opravdu ráda podzim. A vzhledem k tomu, že mám i pěkné oblečení do zimy, tak mi snad ta dotěrná zima nebude tolik vadit.
Čtvrtek? Navštěva u babičky.
Pátek? Setkání s tolika známými lidmi ve městě.
...
Jsem tak nějak šťastná. A v pohodě. Akorát mě štve, že to není ta obyčejná radost bez "pohonných látek". Potkala jsem totiž kamarádku, která měla... A tak... Mno, však víte.

www.non-exception.blog.cz

Tma?

26. října 2010 v 18:23 | Nepochopená |  Povídání
Tma? Tak brzy? Sotva se dny prodloužily, už se zase zkracují.
Ale tentokrát mi to už nevadí tolik jako dřívě. Dřívě mě totiž rodiče po tmě nikam nepouštěli. Ale teď ano.
Taková "noční" procházka městem v sedm večer není špatná. Vlastně je mnohem lepší a zábanější než ve dne. Líbí se mi ta záhadnost a temnost. Světýlka jen blikají a míjím černé silulety. A strach? Ne, ten nepotkávám. A když ho potkám, tak si ho naplno užívám. Miluju strach.
Přemýšlela jsem o různých věcech - ostatně, tohle dělám často - a napadlo mě, že ten život možná nějaký smysl má. Ale je tady to velké ALE.
Zjistila jsem, že tady ještě stále jsem jen kvůli několika lidí.  Protože vím, že pro ně stojí žít. Protože je mám prostě ráda a asi jim nejsem lhostejná. Myslím, že to je dobrý důvod, proč žít, ne? A taky samozřejmě díky Bohu.
Možná to je asi láska. K lidem. ? Já nevim. Ono to je celkem jedno. Hlavně, že si to tak nějak uvědomuju a nikoho neznervózňuju řečma o tom, že mě tohle nebaví (ačkoli mě to tady někdy opravdu vůbec nebaví - ale pšt!).
Jsem člověk, který má rád krev.
www.non-exception.blog.cz
Půjčila jsem si zase knížku o vraždícím psychopatovi.
Asi jsem masochystka.
A tak nějak mi je jedno, když se jedná o mé zdraví.
Riskuju.
A co?
Možná to je trochu špatné a naivní.
Už jsem taková.

Zpět k tmě.
Mě dokonce tma připadá i romantická a úžasná. Jakoby vás nikdo neviděl. Šla jsem se párkrát projít večer na zámek a bylo to náhodou dost dobré.
Tak mě napadlo, že asi pojedu o vánočních prázdninách k babičce. A večer pojedu do města. Když se zadaří, tak třeba i s ním...
No jo, zase sním.
Heh. This is normal. No comment .

MoTTo 18.

25. října 2010 v 16:00 | Swip |  MoTTo týdne

Nevystrkuj hlavu nad lesy, přijdeš o ni o s pačesy.


Nic mi nedávejte

24. října 2010 v 20:55 | Nepochopená |  Povídání
Jsem naprosto zničená, ale zároveň mám radost.
Viděla jsem Ho. Bylo to skvělé. Ale teď se mi stýská. Chybí mi.
Co mám dělat?
Ale zároveň mám malou radost z toho, že se držím. Obešlo se to už i bez nějakých velkých depresí nebo podivných pocitů. Jen mě štve, že se neumím ovládnout, když mě někdo zve. Mám vždy takovou chuť. A proto se musím někdy izolovat a přetvařovat a to mi nedělá dobře. Nechci být taková. Zbývá mi jen naděje doufat v to, že ta "chuť" a neovladatelnost mě přejde. Že ji po čase překonám.www.non-exception.blog.cz
Protože já přece nechci kouřit (kéž bych sama sobě tak často nelhala).
Nalhávám si hodně věcí, abych tomu všemu nakonec uvěřila.
Naivní. Ale někdy je to účinné. Horší potom je, že potom nevíte, co přesně chcete. Je zde váš názor a pak názor, který jste si "vnutili". Je to prosté a logické.


Dostala jsem od Něj Chopina. Další cédéčko do sbírky. Je úžasné.
Ale jedna věc mě stále udivuje.
Není to myšleno na žádnou konkrétní osobu - teď budu mluvit obecně.
Nikdo si mě nekoupí. Dárky můžou být různé. Je samozřejmě příjemné, když od někoho dostanete věcný dárek. Je to pěkné a milé. Ale někdy nemusí být věcný dárek tak cenný jako jiné dárky. Podívejme se třeba na Vánoce. Je to jen o tom, že večer najdeme pod stromečkem dárky od příbuzných? Ne. Měli bychom se sejít, v dobrém si popovídat a oslavovat. A je jedno, jestli dostanu průpisku nebo notebook. Myslím, že každý chápe, jak to myslím.
Já si třeba někdy připadám blbě, protože někdy neumím oplatit různé věcné dárky. Nejsem sociálně výdělečná, nedostávám kapesné a jsem ráda, že jsem ráda... Proto pak dostávám dárky a připadá mi to nefér.
Takže?
Nechtěla jsem tím říct nic mi nedávejte. Jen zkuzte něco, co dokážu oplatit, abych si nepřipadala tak blbě.
A nebo víte co? Nic mi nedávejte.
Melu tady zase nějaké shit.

Brand New - Degausser

24. října 2010 v 16:29 | Nepochopená |  Rock
Tohleto je prostě... nevyslovitelné.


Úchylky

23. října 2010 v 20:16 | Nepochopená |  Povídání
Spím v posteli s méďou.
Když se ráno probudím, tak objímám deku.
Ve sprše nejradši přemýšlím nebo si zpívám.
Miluju černou.
A miluju horkou vodu.
Mám vždy chuť zmáčknout ten nechutný beďar.
Jakmile mám podivně křivý vlas, tak ho ustřihnu.
Neumím jezdit autobusem sama bez hudby.
A líbí se mi gayové a emaři.
...
A nesmějte se mi...
Vím, že jsem naivní, ale každý má své zvyklosti a úchylky. Někdy pouhá samozřejmost může druhému člověku připadat směšně. A proto se nebojte říct i ty své úchylky. Napiště je třeba do komentářů, jestli chcete. Nebudu se vám smát (teda alespoň ne nahlas, heh).
www.non-exception.blog.cz

Nikdy jsem na tomto blogu záměrně nerozpoutávala diskuze a nepsala jsem podněty k tomu, abyste něco psali do komentářů. Ale když vidím, že někteří z vás se moc rádi vyjadřují k mým článkům, tak dnes mají ještě větší prostor. :)

Brand New - Millstone

23. října 2010 v 19:36 | Nepochopená |  Rock
Právě pracuji na jejich textech, jsou tak složité, ale úžasné.


Avril Lavigne - My Happy Ending

22. října 2010 v 20:40 | Miriam |  Rock
Těm kecům na začátku, prosím, nevěnujte pozornost.
Tohle je asi nejpovedenější skladba zpěvačky Avril Lavigne. Moje srdcovka.


Závislost

20. října 2010 v 20:48 | Nepochopená |  Příběhy
Tento rok jsem zakusila, jaké je být závislá na člověku.
Ten, kdo tohle nikdy nezažil to asi nepochopí.
Je strašné, být na někom závislí a nemít ho u sebe, když potřebujete. Je to sužující a podivné. Uvnitř mě to svírá, samotnou němou.
Jednou už to trochu přešlo. Ututlávám to v sobě, jak nejvíc to jde. Ale teď... Bojím se, že jsem se zase nakazila.
Jsem někdy hodně vztahovačná.
Někdy mě nadchne jen i maličkost.
Od jakéhokoli kamaráda, ale i od někoho jiného...
A také jsem zjistila, že mi chybí fyzický kontakt.
Jsou to tak naivní chybějící věci. Ale pro někoho to znamená třeba víc, než očekáváte. A nemluvím jen z vlastní zkušenosti. Pár lidí mi to usvědčilo. Hlavně moje kamarádka, když mi říkala: "Promiň, že tě takhle objímám, ale neuvěřitelně mi to chybí. Ty mi to někdy tak trochu vynahrazuješ."
Ulevilo se mi, že nejsem sama.
www.non-exception.blog.cz
Mimochodem, nechodím do školy.
Mám volno. Většina mých spolužáků jela na "orientační dny", na které mě můj otec nepustil. Tím pádem jsem dnes zavítala do města, abych se zbavila těch několika papírků v mé peněžence.
Musím se přiznat, že jsem si po nějaké době udělala radost. Triko, šátek, pizza...
A zítra budu doma. Budu si číst, hrát na klavír a možná se podívám na nějaký film.
Tak se mějte hezky.
Všem žákům přeji příjmené posezeníčko ve školních lavicích (a teď si všichni představte můj posměšný úsměšek a hrané barnínovské zamáváníčko).