Že bych s sebou na oslavu vzala svatého Václava?

27. září 2010 v 22:16 | Nepochopená |  Povídání
Pravda je krutá, loučení je bolestivé a život je nespravedlivý.
Stručně shrnuto v jedné větě.
Toť jsou moje nynější pocity. Nejradši bych je rozvedla. Ale nerozvedu. Je to naprosto jasné a vystihující.
w

Stojím takhle před jídelnou. Čekám na oběd ve frontě. Vedle mě stojí spolužačka, chvíli na mě civí a pak najednou povídá: "Ty sis tipla cigáro o líco?" Škubla jsem sebou, vyvalila jsem na ni oči a chvíli trvalo, než jsem pochopila, co tím myslela. Pak jsem se začala smát. Byl to totiž beďar, který jsem tak trochu připlácla... (a dál to radši komentovat nebudu :D).
V tu chvíli mi její reakce připadala směšná. Ale když jsem si na to pak doma vzpomněla, už jsem se tolik neusmívala.
Došlo mi, že si ze mě moji známí čímdál víc utahují. Ani ne ze mě, ale z mých - řekněme - slabostí. Jsou to určití lidé, kteří tohle dělají. Občas jim to oplatím, ale je to k ničemu. Nepřináší mi to žádný "výherní" pocit. Ok, dělejete si ze mě prdel. Však mě to přece vůbec neubližuje. Jsem asbsolutně v pohodě. Absolutně! Kua! Do háje. Běžte někam!

Takhle si ničit život. 
To prý dělají jen blázni.
"Seznamte se - paní Bláznovská." "Těší mě." "A vaše jméno je...?"
Každý je svým způsobem trochu blázínek. Ale někdo to doopravdy nemá v hlavně v pořádku.
Potřebuju absolutně nepotřebné věci.
Ničí mě stesk. Chybí mi ten pocit. Chybí mi On. Chybí mi babička. A taky upřímné objetí. Poflakování se. Cigára pořád při ruce. I když možná bych už je pak už ani tolik nepotřebovala.www.non-exception.blog.czKdybych měla...
Mě prostě štve, že tady nění někdo, kdo by mě poslouchal a chápal. Doopravdy chápal a nejen přikyvoval hlavou a zakazoval mi různé věci. Nepotřebuju nic hmotného. Stačí mi jen pocit.
Bezpečí. Svoboda. A vědět, že bude všechno Ok. Že se nemusím ničeho bát.
Ale to by musela být pravda. Nechci aby mi někdo něco nalhával.
Tak teď nevím.


Poslouchám Alice In Chains - hity z jednadevadesátého. Má to úžasnou hloubku, hrubost, těžkopádnost. A chce se mi z toho i trochu spát.
Zítřejší volno si užiju bez jakýchkoli záporných myšlenek. Zábava na kamarádčině oslavě patnáctin. Tam, kdesi v mé rodné vsi. Zase tam po dlouhé době podívám.
 


Komentáře

1 Pavel | E-mail | 28. září 2010 v 3:28 | Reagovat

To co ti chybí nejsou zřejmě
"absolutně nepotřebné věci"
Mě příjdou níže uvedené věci moc důležité nicméně tvůj názor ti neberu :-) jinak, taky mam náladu se pěkně porvat ale na střední si člověk již musí uvědomovat ze ho za každou maličkost mohou vyhodit.Zkus ty jejich narážky ignorovat i když vím že je to těžké.

2 SkyBob | Web | 29. září 2010 v 8:44 | Reagovat

Těší mě, Bob - blázen první kategorie, blázen který měl všechno a teď nemá nic, blázen který se dokázal radovat i z maličkostí a teď neví co je radost, blázen který se místo přátel zavaluje prací, blázen co nemá kvůli čemu žít.

Ale zase na druhou stránku, už to může být pouze lepší :D

A doufám, že na svatého Václava je ještě čas

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama